This is not right 2/2

14. července 2014 v 19:52 | Sungji |  -> FF na přání <-
Název: This is not right! (Tohle není správné!)
Pairing: Clarry (Claire/Harry), Ciall (Claire/Niall)
Díl: 2/2
Věnováno: Claire
Pozn.: Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho :) Snad se bude líbit :)
Tak jako Harry, odešla i radost z mého života. Dny ubíhaly a svatba se opravdu nekonala. Ale kdyby jen to...Harry se mi vyhýbal jak jen mohl. Kolikrát jsem mu to chtěla vysvětlit, omluvit se, ale bylo pozdě. Svou vinou jsem nechala odejít jediného člověka, který mě kdy miloval.

A pak tu byl Niall. Myslel si, že po tom, co se mezi námi stalo, tak spolu budeme, ale já nechtěla. Měla jsem ho ráda a hodně pro mě znamenal, ale Harrymu se prostě vyrovnat nemohl. Ano, měla jsem na to myslet před tím, než jsem to udělala. Věděla jsem, že si za tohle všechno můžu sama. Ale jednoho dne se vše změnilo...

Pracovala jsem dlouho do noci, protože další den mě čekala důležitá prezentace. Kdyby se povedla, mohla bych konečně odcestovat za prací do Francie. Uložila jsem poslední soubory ve svém pracovním počítači a konečně se odhodlala jít domů. Můj nový byt byl necelé půl hodiny od mé práce, takže jsem chodila pěšky. Vlastně jsem nikdy auto moc nepotřebovala. Zašla jsem za poslední roh ulice, když jsem do někoho nechtěně vrazila. Dotyčný spadl na zem a já bohužel na něj.
'Takový trapas' pomyslela jsem si.
"Jste v pořádku?" optala jsem se, když jsem se konečně zvedla. Přede mnou ležel nádherný kluk s černými vlasy. Podala jsem mu ruku, abych mu pomohla ze země, ale svůj blbý pohled jsem z něj nespustila.
"A vy slečno?" usmál se. Jeho úsměv byl naprosto úchvatný.
"Co já?" řekla jsem připitoměle.
"Jestli jste v pořádku." zasmál se.
"Heh jo jasně" připadal jsem si jako naprostý debil. A on si to o mě určitě teď taky myslel.
"To jsem rád. Mimochodem, jsem Zayn." podal mi ruku. Stiskla jsem ji.
"Claire." začervenala jsem se.

Od té doby jsme se se Zaynem stýkali čím dál tím častěji. Zval mě na večeře a já mu za to dávala kurzy francouzštiny. Proč? Protože náš plán byl, že za půl roku spolu odjedeme do Francie. Zatím jen jako kamarádi, ale co není, může být.

Když nastal den D a já měla vše sbaleno, na nic jsem se netěšila víc, než jak vypadnu z téhle díry a konečně se zbavím své minulosti a tím i Harryho. Ano, pořád jsem na něj myslela, ale Zayn byl po mém boku celou tu dobu. Neodešel i když věděl, jak to mezi mnou a Harrym dopadlo, nebo co jsem udělala Niallovi. Nevěděla jsem proč, ale prostě zůstal.
"Tak co zlato, už můžeme jet na letiště?" usmál se na mě, když vyšel navoňaný z koupelny. S úsměvem jsem přikývla. Zayn vzal mé tašky a naskládal je do taxíku, který stál před domem.
Poté jsme společně nastoupili do taxíku a odjeli na letiště. Když jsme dorazili, zmocnil se mě divný pocit. Jako kdyby mě něco táhlo zpátky, ale měla jsem v úmyslu hodit to za hlavu a prostě do toho letadla nastoupit. A tak se taky stalo.

Posadila jsem se na jedno ze sedadel a vedle mě si sedl Zayn. Letuška nás ujistila, že za 15 minut konečně vzlétneme. Jenže co se nestalo.
"Prosím slečnu Claire k recepci. Je mi líto, ale máte důležitý hovor." ozvalo se a já tak musela z letadla odejít. Měla jsem strach, jestli někdo neumřel nebo něco. Když jsem ale došla k recepci, nikdo nevěděl, kdo mě chce nebo jaký hovor mám. V tom mi někdo sáhl na rameno. Otočila jsem se v domění, že je to Zayn, ale opak byl pravdou.
Přede mnou stál Harry v jeho plné kráse.
"Ahoj" řekl s úsměvem. Nechápavě jsem na něj čuměla jako smyslů zbavená.
"Co tu děláš?" bylo jediné, na co jsem se zmohla. Harry se znovu zazubil a vzal mě za ruku.
"Neodjížděj, prosím. Jsi to jediné, na čem mi záleží a i když jsi mi velmi ublížila, nechci to zahodit. Zůstaň." koukal se mi do očí a já pod jeho pohledem naprosto tála. V tu chvíli mi bylo naprosto jedno, že v letadle na mě čeká kluk, který se mi dost líbí, nebo že Harry je můj ex snoubenec a nebo že vůbec nevím, jak to mezi námi nakonec dopadne. Jediné co jsem chtěla byl on a on teď stál přede mnou. Vrhla jsem se mu kolem krku a on mě pevně sevřel v náruči.
"Už mě nikdy neopouštěj" zašeptala jsem a byla naprosto šťastná.

O tři roky později jsme se opravdu vzali a to jen kvůli tomu, že jsem byla konečně těhotná. Ano i holka, která je tak závislá na své kariéře to nakonec vzdala a poddala se rodinnému životu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama