Kiss me again..

10. ledna 2014 v 17:46 | Sungji |  -> FF na přání <-
Název: Kiss me again (Polib mě znovu)
Pairing: Zarry (Zayn/Harry), Larry (Louis/Harry)
Díl: 1/1
Věnováno: Lilyan***
Pozn.: Doufám, že se ti povídka bude líbit. V případě zájmu se můžeš zase kdykoliv ozvat :)


Se Zaynem jsme se domluvili, že si dnes dáme rande v kině. Byl jsem z toho hodně nervózní, protože už jsem se svým klukem hodně dlouho nikde veřejně nebyl, ale věřil jsem, že to bude v pohodě. Stavil jsem se pro něj v 8 a poté jsme se vydali směrem ke kinu. Měli jsme jít na něco romantického, ale zároveň to muselo mít trochu toho dramatu. Přece jen jsme kluci.
"Ahoj lásko, už jsem se na tebe těšil." Usmál jsem se na něj a dal mu pusu. Zayn se mírně začervenal a propletl si se mnou prsty.
"Já taky, Harry." Další jeho stydlivý úsměv.

Cesta nám trvala pár minut, ale byly to krásně strávené minuty. Vždy jsem se cítil naprosto příjemně po jeho boku a doufal jsem, že i on to cítí stejně.
"Harry, doufám, že dnes platí to spaní u nás. Mamka není doma a tak počítám s tím, že dnešní noc strávíme spolu." Hleděl do země a mírně šoupal nohou. Chytl jsem jej za bradu a přinutil ho se na mě podívat.
"Ovšem že ano. To bych si nenechal ujít." Políbil jsem jej. Zayn přikývl a s úsměvem od ucha k uchu jsme vešli do již zmíněného kina.

Moc lidí tu nebylo, ale naše řada byla jako naschvál přeplněná. Sedl jsem si vedle nějakého kluka. Byl tam asi s kamarádem nebo já nevím s kým, ale celkem se bavili. Dal jsem Zaynovi menší pusu.
"Doufám, že se ti to bude líbit." Usmál jsem se na něj. Zayn přikývl a v tom už film začal. Titulky byly nekonečné, ale opravdu jsme se toho filmu nakonec dočkali. Oba jsme na něm viseli očima, ale po nějaké té hodině už mě to přestávalo bavit. Děj byl v pohodě, ale chtěl jsem prostě dělat něco jiného. Rozhodl jsem se, že budu tak trošku rebel.
Sklonil jsem se ke klukovi vedle sebe a políbil ho. Jeho rty ale chutnaly tak nějak jinak. V tom se rozsvítily světla a já tak konečně spatřil toho, koho jsem líbal.
"Pane bože!" vyjekl jsem a nevěděl, co mám dělat.
"Já..omlouvám se. Já myslel, že jste můj přítel. Bože Zayne, já se vážně omlouvám." Očima jsem přeskakoval na Zayna a toho kluka. Zayn byl hodně překvapený, ale ten kluk se jen usmíval.
"To je v pořádku. Jen jste se spletl." Mrkl na mě. Vykulil jsem na něj oči.
"Berete to nějak s klidem." Řekl jsem, ale pak jsme se se Zaynem sebrali a odešli ven.

Chytl jsem jej za ruku a přitáhl si ho k sobě. Natiskl jsem se na jeho rty a doufal, že na mě nebude naštvaný.
"Opravdu se omlouvám. Neudělal jsem to schválně. Mělo to patřit tobě." Šeptal jsem mu do ucha. Zayn se ode mě odtáhl a já počítal s tím, že mi jednu liští, ale on se jen usmíval.
"To je v pořádku Harry. Hlavní je, že jsi to neudělal schválně." Znovu se na mě usmál a dal mi pusu na tvář.
"Dnes ti to vynahradím." Mrkl jsem na něj a zákeřně si skousl ret. Zayn se začervenal a už mě táhl k němu domů.

Jakmile jsme dorazili, Zayn se na mě vrhl hned na chodbě. Musel jsem se nad tím pousmát, protože normálně byl opravdu stydlivý.
"Jsi nedočkavý…a to se mi líbí." Zasmál jsem se a už z něj sundával košili. Po pár minutách už jsme leželi na posteli a líbali se. Jenže jakmile jsem zavřel oči, vzpomněl jsem si na tu věc, co se stala v kině. Zayn se ode mě odtáhl.
"Děje se něco?" optal se mě. Povzdychl jsem si.
"Nějak mě bolí hlava." Zalhal jsem a na důkaz jsem si dal ruku na spánek. Nechtěl jsem mu lhát, ale nemohl jsem mu říct, že při líbání s ním, myslím na jiného kluka. Zabilo by ho to.
"Tak si jen lehněme." Usmál se a přikryl mě dekou. Poté se ke mně přitulil, dal mi pusu na tvář a spokojeně zavřel oči. Přitáhl jsem si ho nejistě k sobě, ale v duchu se mlátil za to, co mu dělám. Ale co vlastně dělám? Vždyť jsem nic neudělal. Ten kluk na mě určitě seslal nějaké kouzlo. Něco, co mě nutí, abych na něj myslel.
"Harry, ty nebudeš spát?" zvedl se najednou Zayn.
"Co?" nechápavě jsem se na něj otočil. Zayn se mi starostlivě zadíval do očí.
"Už hodinu se tady převaluješ a funíš, jako kdybys dělal Bůh ví co. Jestli tu nechceš spát nebo nemůžeš usnout, nenutím tě." Smutně sklopil zrak.
"Ale to ne, zlato. Jen mívám poslední dobou špatné sny, tak nad tím přemýšlím." Pohladil jsem jej po tváři a sevřel ho v náruči. Zayn si zase klidně lehl, ale tentokrát asi neměl v plánu spát.
"Řekneš mi o nich? Třeba se ti uleví." Zašeptal.
"Raději ne. Nebudu kazit spánek ještě tobě." Políbil jsem jej na čelo a poté už jsme konečně oba usnuli.

Když jsem se ráno probudil, Zayn ještě spal. Tiše jsem se vyplížil z jeho domu a utíkal směrem ke kinu. Měl jsem v plánu se zeptat, jestli náhodou lístky toho kluka nebyly rezervované a tak by mi mohli poskytnout alespoň telefon. Jenže pro mou smůlu opravdu rezervované nebyly a já ještě ke všemu nechal svého kluka samotného v posteli.
Co to s tebou sakra je, Stylesi?!

Došel jsem domů a plácl sebou do postele. Už mě štvalo, že jsem ho nemohl dostat z hlavy, ale víc mě štvalo to, že jsem ani nevěděl, kdo to je. Ale byl kouzelně krásný. Dokonalý.
"Harry! Sklapni!" řval jsem sám po sobě. V tom přiběhla mamka do pokoje.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě. Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Proč bych nebyl?"
"Protože ječíš sám na sebe a ještě ke všemu jako holka. Harry, co to s tebou sakra je?" řekla a odešla.
"To bych taky rád věděl." Dodal jsem tiše.

"Harry, vstávej!" třásl se mnou někdo. Otevřel jsem oči a prudce vstal, až se mi zatočila hlava.
"Co je mami?" protřel jsem si oči a podíval se na hodiny. Bylo půl 8 ráno. Bože, jak dlouho jsem spal?!
"Zajdeš do obchodu ano? Vlastně to není otázka." Usmála se a už zavírala za sebou dveře.
"Teď?!" nechápal jsem.
"Ano, teď." Řekla a hodila po mě peněženku s nákupním lístkem.
"Super." Snažil jsem se protestovat, ale marně. Oblékl jsem se a za nějakých 10 minut konečně vyrazil.

Když jsem došel do supermarketu, skoro nikdo tam nebyl. Jen ti důchodci, co kvůli tomu vstávají v 6 ráno, aby stihli slevy. V tom jsem do někoho napálil.
"Promiňte." Otočil jsem se a snažil se pomoct muži na zemi. Natáhl jsem k němu ruku a v tom jsem se zarazil.
"Jsem rád, že tě znovu vidím." Usmál se na mě.
"Co tu děláš?" zeptal jsem se jej nechápavě. Pravděpodobně mi asi nedošlo, že by mohl být ze stejného města.
"Byl jsem vyslán na nákup, co ty?" znovu se usmál a chytl se mé ruky. Vytáhl jsem ho nahoru a se zájmem si ho prohlédl. Měl jsem pravdu, byl opravdu nádherný.
"Taktéž." Oplatil jsem mu úsměv.
"Jsem Louis." Mrkl na mě.
"Co?" nechápal jsem.
"Louis. Mé jméno." Zasmál se hnědovlásek a jeho modrá očka jako by se smály s ním.
"Ach tak, Harry." Cítil jsem se jako naprostý debil a věřil tomu, že si to o mě Louis opravdu myslí.
"Zmatkuješ takhle často?" řekl, když jsme se společně vydali cestou k zelenině a ovoci.
"Ani ne. Jen když jsem nervózní." Odpověděl jsem a už vybíral papriky.
"Takže tě znervózňuju?" škádlivě se usmál a jednu červenou mi podal.
"Ne. No vlastně ano." Přiznal jsem.
"A pročpak?" podal mi další.
"Možná je to kvůli tomu, co se stalo v tom kině." Vysvětlil jsem a dával papriky do sáčku.
"A tobě se to nelíbilo?" položil mi ruku na rameno.
"Právě že až moc." Zašeptal jsem. Louis se mi zadíval do očí.
"A chtěl bys to zažít znovu?" šeptl směrem ke mně. Než jsem ale ovšem stihl zareagovat, políbil mě.
"Já mám přítele!" vyjekl jsem, až se na nás všichni otočili. Cítil jsem se trapně.
"To já vím. Ale to se může brzy změnit." Mrkl na mě a poté odešel směrem k pokladně.

"Hej Loui, kde tě najdu?" zavolal jsem na něj, aniž bych věděl proč. Asi jsem měl větší potřebu ho vidět, než jsem si myslel.
"Najdu si tě sám." Nahodil jeho další dokonalý úsměv a poté odešel z obchodu. Já jen dokoupil zbytek věcí, zaplatil a už si to taky mířil domů.
Cestou jsem přemýšlel o Zaynovi. Od té noci se neozval a já mu vlastně taky nenapsal. Nevěděl jsem proč, ale už jako bych s ním ani nic neměl. Miloval jsem ho, to ano, ale neměl jsem nějak chuť s ním teď být.

Týdny plynuly a my se mezitím se Zaynem rozešli. Bylo to tak asi pro oba lepší a navíc Zayn sám řekl, že právě potkal někoho, kdo mu od základu změnil život. Byl jsem rád, že je v pořádku a netrápí ho to. Alespoň jeden z nás dvou byl šťastný.
Ale co se nestalo. Šel jsem vynést koš (ach jak trapné), když v tom na mě někdo zavolal. Otočil jsem se a spatřil ty krásné modré očka.
"Co tu.." nestihl jsem to doříct, protože mě přerušil.
"Říkal jsem, že si tě najdu." Usmál se a přitáhl si mě k sobě.
"Tak už jsi se rozhodl?" díval se mi do očí a mé se srdce zrychlilo snad o milion tlukotů za sekundu. Suše jsem polkl, ale přikývl.
"A jak?" pozvedl koutky a očima se zaměřil na mé rty. Lehce si skousl spodní ret a čekal na mé svolení, aby mě konečně mohl políbit. Očima jsem mu naznačil, že on je to, co jsem si zvolil. Louis s úsměvem přikývl a poté se naše rty spojily v nádherném polibku.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama