So far

7. července 2013 v 17:05 | Sungji |  One Direction

Název: So far (Tak daleko)
Pairing: Larry (Louis/Harry)
Díl: 1/1


Tiše jsem otevřel dveře. Těšil jsem se na něj jako ještě nikdy předtím. Taky jsme se už týden neviděli a on mi strašně chyběl. Hodina bez něj pro mě byla utrpením, natož tak týden.
Nakoukl jsem dovnitř a uviděl, jak sladce spinká v posteli. Musel jsem se nad tím pousmát. Tak krásného kluka jsem nikdy neviděl. Byl naprosto dokonalý. Podíval jsem se na hodinky. Ručičky ukazovali půl 1 ráno, tudíž jsem se ani nedivil, že na mě Harry nečeká.

Osprchovaný jsem si vlezl za ním a přitulil se k němu. Ucítil jsem jeho vůni. Znělo to divně, ale prostě vážně voněl výjimečně. Dal jsem mu malý polibek a poté se snažil usnout.
Harry mě reflexně přitáhl k sobě. Jeho dech mě hřál na krku a já tak mohl s klidem v duši usnout.

♥♥♥
Ráno, když jsem se probudil, Harry na mě koukal s úsměvem na rtech. Nechápavě jsem se na něj podíval.
"Copak?" usmál jsem se.
"Jsem tak rád, že jsi doma." Řekl nadšeně a pevně mě sevřel v náruči. 'Doma'. Ano, tohle byl můj domov. Tady v Londýně po boku mého přítele Harryho Stylese. Kluka, s kterým jsem už pomalu 3 roky a stále jsme šťastní.
"Chyběl si mi." Zašeptal a políbil mě. Konečně jsem po té dlouhé době mohl zase ucítit chuť jeho rtů.
"Miluju tě." Řekl jsem a políbil jej znovu.
"Já tebe." Šeptl ke mně zpět. Nakonec jsme se ještě chvíli váleli v posteli a užívali si přítomnost toho druhého.
Oba jsme se odebrali do kuchyně, abychom si udělali něco dobrého na snídani. Harry vytáhl vajíčka a já se postaral o přílohu. Byl to tak úžasný pocit být zpět u tohohle trdla.
Zrovna smažil vajíčka, když jsem se k němu tiše přikradl a zezadu ho objal.
"Bylo to bez tebe hrozné. Pomalu jsem ani nebyl schopný zpívat, jak jsem na tebe myslel a stýskalo se mi." Řekl jsem a málem se mi spustily slzy.
"Mě to povídej. Kvůli tobě jsem spálil tolik dortů, než za tu dobu, co jsem tam dělal předtím."
"To mě mrzí." Zasmál jsem se.
"Ještě se mi směj. S takovou ti příště nic neudělám." Vyplázl na mě jazyk a dál se věnoval vaření.
"To si zkus." Přitiskl jsem se k němu ještě silněji.
"Lou, umačkáš mě." Zasmál se Harry.
"Ale no ták Haz. Děláš, jako kdyby ti to nechybělo." Usmál jsem se a hřejivý pocit u mého srdce jen dokazoval to, jak jej miluju.
"Nebudu ti lhát." Mrkl na mě Harry a už servíroval snídani.
"Donesu příbory." Nahrnul jsem se k jednomu z šuplíků kuchyňské linky.
"A ubrousky!" Zavolal Harry od stolu.
"Jasně." Odvětil jsem a tahal kusy malých papírů z poličky.
"Tak dobrou chuť." Popřáli jsme si a pustili se do jídla.
"Abych pravdu řekl, chybělo mi i tohle." Připustil jsem. Harry se sladce usmál.
"Tak mi radši řekni, za jak dlouho mi zase odjedeš." Řekl s plnou pusou.
"Ať ti nevypadne okurka." Zasmál jsem se.
"Vtipné." Hodil po mě naštvaný pohled.
"Hej, neškleb se tak. Já to nemyslel zle." Vyplázl jsem na něj jazyk a ignoroval jeho zákeřné pohledy.
"Já ti to oplatím. Ale jinou cestou." Mrkl na mě a dál spokojeně jedl.
"Tak kdy jedeš?" vrátil se k otázce, na kterou jsem mu schválně nechtěl odpovědět.
"Za týden. Na měsíc." Zašeptal jsem.
"Cože?!" vyjekl. V očích se mu zaleskly slzy a já měl pomalu taky na krajíčku.
"Ale Lou vždyť…teď si dojel. Nemůžou mi tě pořád brát." Zašeptal a po tváři mu stekla první slza. Vstal jsem od stolu a přišel za ním. Dřepl jsem si k němu.
"Já vím lásko, ale je to teď hodně náročné. Slibuju, že pokud to ještě tentokrát vydržíme, budu už vystupovat jen tady. Ale víš, že jde o naši společnou budoucnost. Když vydělám peníze, můžeme si konečně koupit ten dům, který jsi tak chtěl a potom si adoptovat miminko. Harry, to už vydržíme. Pro mě je to taky těžké, ale vím, že to dělám pro tu nejdůležitější osobu v mém životě. Pro tebe." Usmál jsem se na něj a setřel mu slzy. Harry přikývl, ale od té doby byl hodně smutný.
"Jedeme do disneylandu. Musím tě rozveselit." Usmál jsem se a vtáhl ho do auta.
"Nechci." Zaprotestoval.
"To teda chceš." Připoutal jsem ho a rozjel se již určeným směrem. Když jsme dorazili, kupodivu tam nebylo tolik lidí, jako když jsem tam byl poprvé. Ale tím líp pro nás.
"Kam chceš jít jako první?" zeptal jsem se ho, když jsem zaplatil vstupenky.
"Tak třeba na horskou dráhu." Usmál se.
"Ale vždyť víš, že se bojím." Podíval jsem se na něj ublíženě.
"Jo a proto se ke mně budeš tisknout. Miluju to." Přikývl a táhl mě k nejvyšší a nejdelší horské dráze.
"Fajn, ale jen proto, že jsi to ty." Nemohl jsem nic namítat. Byl jsem rád, že se vůbec aspoň trošku baví.
"Sedni a drž se mě." Přikázal mi, když jsme nasedli.
"Haz, já se fakt bojím. Co když tě pozvracím?" koukl jsem na něj.
"Tak si to opereš." Řekl s klidem.
"Aha." Vzdal jsem to. Přitiskl se k němu a zavřel oči.
"Chci si tě vzít!" zapištěl jsem, když se to rozjelo dolů. Poté už jsem byl radši ticho.
Když jsme vystoupili, cítil jsem se jako kdybych skákal z nějaké 50000 metrové hory. Ten nechutný pocit strachu v mém břiše.
"Myslím, že to nebyl dobrý nápad." Šeptl jsem.
"A já myslím, že mám slyšiny. Co jsi to říkal tam nahoře?" zákeřně se na mě podíval.
"Nic." Zčervenal jsem a odvrátil pohled.
"Nekecej. Zopakuj to." Postavil se přede mně a chytl mě za ramena. Podíval jsem se mu přímo do očí.
"Vezmeš si mě?" optal jsem se. Harry se sladce usmál.
"To víš že ne." Mrkl na mě.
"Cože?!" vyjekl jsem.
"Jsi ťula fakt. Nic si nepřeju víc, než být s tebou napořád." Políbil mě. Přivinul jsem se k němu a nechal se líbat. Kdyby to bylo možné, stál bych tam s ním klidně až do konce věků.
Jenže týden se krátil a já už si znovu balil kufry. Harry seděl v obýváku a snažil se na to nemyslet.
"Budu muset jít." Došel jsem za ním se všemi mými věcmi. Harry na mě pohlédl. Vstal a přišel ke mně.
"Kam vůbec letíš?" zeptal se.
"LA. Můžeš si vzít dovolenou a přijet mě navštívit. Mohli by jsme strávit aspoň jeden víkend spolu." Snažil jsem se usmát, ale přes všechen ten smutek to nešlo.
"Pokusím se." Řekl. Zněl jako kdyby mu to bylo jedno, ale já věděl, že se jen snaží nerozbrečet.
"Slibuju, že až se znovu setkáme, vezmeme se. Vezmeme se na tom místě, o kterém celou dobu tak básníš. Miluju tě Haz a udělám vše proto, abys byl šťastný." Pustil jsem všechny tašky a vrhl se mu kolem krku.
"I já tě miluju a slibuju, že počkám." Zašeptal a políbil mě.
"Zapamatuj si to." Řekl a znovu mě políbil. Poté už jsem vzal vše, co jsem měl a vyšel ze dveří. Sotva jsem je zavřel, po tvářích se mi spustily slzy.
Celý smutný jsem nasedal do auta, které mě mělo zavést na letiště a které mě odváželo od jediného člověka, kterého miluju.
"Jste v pořádku?" zeptal se řidič.
"Jo." Popotáhl jsem a utřel si tváře. Doufal jsem, že ho uvidím, co nejdřív a vůbec jsem si nedokázal představit, že ho musím opustit na celý měsíc.
♥♥♥
"Ahoj lásko, tak jak se ti tam daří?" optal jsem se Harryho, když přijal můj hovor na skypu.
"Bez tebe je to o ničem. Strašně mi chybíš. Jediné co, tak chodím do práce a poté spát. Ani nechci dělat nic jiného, když tu se mnou nejsi. A co ty, Lou?" řekl smutně Hazza.
"Jsem na tom stejně. Jakmile koncert skončí, vyřídím pár věcí a jdu spát. Aspoň že usínám s myšlenkami na tebe." Pokusil jsem se usmát.´
"Už jen týden Loui. To už zvládneme." V Harryho očích se zableskla radost a nadšení.
"Ani nevíš, jak moc se těším." Konečně jsem se mohl upřímně usmát.
"Obejmu tě a už nikdy nepustím." Hazza mi úsměv oplatil.
"A já tě upusinkuju. Ale teď už bohužel budu muset jít. Za pár hodin mi začíná koncert. Miluju tě. Až přijedu zpátky, zavolám ti." Poslal jsem mu vzdušný polibek a poté se odhlásil.
Vzal jsem si nejpotřebnější věci a šel za svým manažerem, který mi měl říct podrobnosti a o dnešním dnu.
Po dnešním koncertě bych se měl odebrat na jiný hotel a do tří dnů by mě měli pustit domů. Snížili mi to. Až se to Harry dozví, bude rád.
♥♥♥
Konečně jsem stál zase na letišti v Londýně. Harry vykoukl zpoza rohu a když zjistil, že jsem to opravdu já, rozběhl se ke mně. Pevně jsem jej sevřel v náruči a myslel, že umřu štěstím. Byl jsem tak rád, že ho vidím.
Společně jsem dojeli k nám domů. Kupodivu jsme se ale setkali v ložnici.
"Co máš v plánu." Optal jsem se jej.
"Chci ti dokázat, jak moc tě miluju." Usmál se a pomalu, ale jistě mě začal vysvlékat. Pohladil mi odhalenou hruď a já mu prsty zajel do vlasů. Vášnivě jsme se políbili a on mě položil na postel.
Klekl si nade mě a sladce se usmál. Pohladil mě po tváři a zadíval se mi do očí.
"Až TO doděláme, mám pro tebe překvapení." Zašeptal a dal mi pusu na krk. Poté mi začal obdarovávat hruď letmými polibky. Postupoval níž a níž, až narazil rty na lem mých boxerek.
"Ale ale, co to tu máme." Zasmál se a já byl nesmírně rád, že slyším jeho smích. Lehce zajel rukou pod ně a přejel po mé chloubě.
"Ach, Harry." Vzdychl jsem, když se jej dotkl.
"Tohle mi nedělej." Vzdychl jsem znovu, když trochu zapohyboval rukou.
"Pšššt." Sykl a znovu se vrátil k mým rtům. Něžně skousl spodní ret a vsákl do úst. Poté po něm přejel jazykem a já myslel, že se udělám už teď. Přejel jsem mu rukama po zádech, až k jeho zadku a jemně ho stiskl.
"Lou." Zašeptal. Začínal být čím dál tím víc nadržený a já už nemohl dál čekat. Sundal jsem zbytky našeho oblečení a Harry do mě konečně pronikl. Trochu to bolelo po té době, co jsme spolu naposledy spali, ale nakonec jsem si zase zvykl a začal si to užívat.
"Teď už ti to můžu říct." Řekl celý udýchaný Harry a vážně se na mě podíval. Došel k nočnímu stolku a něco vytáhl z šuplíku. Poté si přede mně klekl a já naprosto nechápal.
"Louisi Williame Tomlinsone, vezmeš si mě?" prohlásil a já nevěděl co říct. Sice jsem byl celý nahý a on taky, ale padl jsem mu kolem krku.
"Ano!" zapištěl jsem a Harryho políbil. Hazza se sladce zasmál a zvedl si mě. Ruce mi dal na zadek.
"Miluju tě Loui a doufám, že ode dneška budeme pořád jen spolu." Díval se mi do očí a říkal to s takovým rozhodnutím a láskou, že jsem nemohl odolat.
"Jsi to jediné, na čem mi záleží, Haz." Dal jsem mu další pusu.
♥♥♥
"Příští týden vám doneseme všechny papíry, ohledně adopce. Věřím, že vaším jediným problémem bude vymyslet jméno pro vaši dcerku." Usmála se právnička.
"Opravdu? Slyšel jsi to Loui?" Harry byl celý nadšený.
"Já vím lásko. Je to úžasné." Usmíval jsem se na něj.
"Mockrát děkujeme." Řekl jsem a poté jsme odešli zpět domů.
"Tak jak se bude jmenovat?" optal jsem se Harryho, když jsme se vrátili. Harry na chvilku zapřemýšlel.
"Abych pravdu řekl, vždycky se mi líbilo jméno Darcy. Loui prosím." Koukal na mě těma jeho štěněčíma očkama.
"Darcy Elizabeth Tomlinson. To je nádherné." Přikývl jsem a Harry se rozzářil.
"Miluju tě, víš to?" políbil mě a já se začervenal.
"Víš, že já tebe víc." Usmál jsem se.
O pár měsíců později jsme si adoptovali ještě chlapečka, který se jmenoval Austin Edward Tomlinson. Všichni čtyři jsme se nastěhovali do Harryho vysněného domu na kraji Londýna. Harry byl tak pyšný otec. Sám postavil hřiště pro naše děti na zahradě a poté jsme jim společně udělali dřevěný domeček, aby měli taky své místo na hraní.
Naše svatba byla naprosto kouzelná. Vzali jsme se v kostele, kde se brala i Harryho maminka a všichni nám srdečně popřáli k společnému životu. Byl jsem šťastný za to, že mám okolo sebe tak úžasné lidi. Ale nejšťastnější jsem byl za mého manžela a za naše dvě děti, které jsem miloval. Harry, Darcy a Austin. Tři nejdůležitější lidé v mém životě.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 9. července 2013 v 21:36 | Reagovat

ňááááááách, to je tak sladké" Moc se mi to líbí!

2 TessMalik TessMalik | Web | 13. července 2013 v 22:30 | Reagovat

O můj bože! Je to tak krásný až jsem se rozbrečela! :'))

3 Al Al | Web | 15. července 2013 v 16:00 | Reagovat

nejhezčí fanfiction co jsem četla !

4 Ja XD Ja XD | 20. srpna 2013 v 12:17 | Reagovat

Plačem, je to nádherné :)

5 emi emi | 22. srpna 2013 v 0:40 | Reagovat

Nadherne,uzasne,perfektne! Milujem ich!<3

6 Lilyan*** Lilyan*** | 23. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

Krásné :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama