I know that you're not THE ONE...

5. července 2013 v 15:38 | Sungji |  -> FF na přání <-

Název: I know that you're not THE ONE... (Vím, že nejsi ten 'pravý')
Pairing: Haley (Harry/Ashley), Larry (Louis/Harry), Niley (Niall/Ashley)
Díl: 1/1
Věnováno: Miju Styles Olšanské ♥
Pozn.: Doufám, že se ti povídka bude líbit :) A omlouvám se, že jsi musela tak dlouho čekat.


Posadila jsem se na houpačku, která stála na naší zahradě. Tedy přesněji na zahradě mého přítele Harryho Stylese. Pobrukovala jsem si a čekala, až přijde domů. Pustila mě jeho matka Anne, která si mě očividně asi oblíbila. A nebo už bylo prostě zvyklá na to, že si její syn vodí do domu přítelkyně. Ale tentokrát jsem věřila, že to neskončí jen u nějakého třetího rande, jak to většinou bývá. Cítila jsem, že s ním to bude jiné.

Koukla jsem se na oblohu, kde se shromažďovalo snad milión tmavých mraků.
"Asi bude bouřka." Řekla jsem si tiše a v tom na mě dopadla první kapka.
"To říkám." Usmála jsem se a cítila se jako debil, protože jsem si povídala sama se sebou. Ale u mě to vlastně nebylo nic tak nenormálního.

"Tak tady jsi." Uslyšela jsem najednou. Vzhlédla jsem k proskleným dveřím, které z domu vedly právě do zahrady. Od nich ke mně kráčel ten nejkrásnější kluk, kterého jsem kdy viděla. Měl tmavě hnědé kudrnaté vlasy, byl hodně vysoký a ty jeho ďolíčky ve tvářích. Byl prostě k sežrání.
"Chyběla jsi mi." Dlouze mě políbil, když ke mně přišel.
"Ty mě víc." Usmála jsem se a poté jsme společně ruku v ruce vyšli do nejbližší restaurace. Harry mě chtěl seznámit s jeho přáteli.

♥♥♥

Dorazili jsme do známého podniku a posadili se ke stolu. Objednali jsme si pizzu, já si dala Mojito a Harry pivo.
"Za chvilku by tu měli být." Usmál se Harry.
"Jsem nervózní. Chodíme spolu teprve krátce. Co když se jim nebudu líbit?" ruce se mi klepaly a já ani pomalu nevěděla, o čem bych se s nimi měla bavit.
"Ashley." Šeptl Harry, vzal mě za bradu a dal mi pusu.
"Jsi dokonalá a oni si to budou myslet taky." Mrkl na mě a to mě trošku uklidnilo.

Ale ne na dlouho. Sotva došli, padlo to na mě znovu. Všichni se posadili ke stolu za námi a Harry se s nimi ihned začal bavit.
"Tohle je má přítelkyně Ashley. Ash, tohle je Niall, Liam, Zayn a" Harry se podíval na posledního kluka, který s námi seděl.
"Já jsem Louis. Omlouvám se, že jsem sem přišel, ale Niall na tom trval."
"Louis je můj bratranec: Včera přijel a nechtěl jsem jej nechat doma. Snad to nevadí." Usmál se blonďáček.
"Ne, to je v pohodě." Usmál se Harry a zadíval se na hnědovláska, sedícího naproti něj.
"Moc mě těší." Vydala jsem ze sebe konečně. Niall se na mě usmál a já se začervenala.
"Jsi roztomilá." Řekl.
"Hej!" Harry na něj vrhl vražedný pohled.
"No co, je to pravda." Vložil se do toho Liam.
"Nechte toho." Zasmál se Harry. Naštěstí to bral v pohodě.

"Takže ty jsi Niallův bratranec? A z kama jsi přijel?" optala jsem se hnědovláska. Ten se stydlivě podíval na všechny u stolu.
"Jsem z Doncasteru." Usmál se.
"A na jak dlouho tu budeš?" oplatila jsem mu úsměv. Doufala jsem, že to nevyzní nějak špatně. Aby si nemyslel, že ho vyhazuju nebo tak.
"Niall říkal, že by bylo lepší tu zůstat dýl, protože jsme se dlouho neviděli. Takže možná na celé dva měsíce." Niall přikývl.
"Tak to bychom mohli nějak zajít všichni společně." Zasmál se Harry a letmo pozoroval Louisovu reakci.
"To není vůbec špatný nápad. Zítra děláme uvítací párty pro Louise, tak byste mohli přijít." Oznámil nám Zayn.
"Co ty na to Ash?" usmál se na mě Harry a chytl mě za ruku.
"Myslím, že by to bylo fajn." Oplatila jsem mu úsměv.

"Omluvte mě." Řekl najednou Louis a někam odešel. Pravděpodobně na záchod.
"Hej lidi, mě se chce taky. Hned přijdu." Usmál se na nás Harry a s vážným výrazem odešel. Moc jsem to nepochopila, takže jsem se radši dál bavila s klukama.

"A kolik že ti je, Ash?" optal se mě Niall.
"Příští měsíc mi bude 17." Usmála jsem se a cítila se naprosto trapně, že jsem tak mladá.
"Roztomilé. A jak jste se s Harrym poznali?" usmál se Zayn.
"Setkali jsme se u nás ve škole. Harry tam šel vyplňovat přihlášku pro Lottie." Zčervenala jsem.
"Zajímavé." Připustil Liam.

Po pár minutách už se konečně kluci vrátili. Harry byl nějaký udýchaný, ale ignorovala jsem to.
"Lásko, co jsi tam dělal tak dlouho? Usmála jsem se na něj.
"Zasekly se nám dveře. Tomu bys nevěřila. Ještě že tam byl se mnou i Lou, aby mi pomohl."
"Pravda Haz, bylo to opravdu jen tak tak." Usmál se sladce Louis. Nechápavě jsem na něj koukala. Kdy se stihli takhle spřátelit? Bylo to divné, ale asi to pro ně bylo dobře, že se spolu tak baví.

"Harry, asi už půjdu." Šeptla jsem.
"Dobře, až přijdu, tak ti napíšu." Řekl bez zájmu. Nechápavě jsem se na něj podívala a se slzami v očích se sebrala, rozloučila se s klukama a odešla.
"Počkej!" zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a uviděla Nialla.
"Co." Řekla jsem.
"Půjdu s tebou." Usmál se. Přikývla jsem. Byla pravda, že jsem nechtěla být sama.
"Nevím, proč se Harry chová tak divně. Ale určitě to tak nemyslel." Snažil se ho omluvit Niall, ale já věděla, že v tom něco bylo.
"Je to od tebe hezké, ale myslím, že už víme, co to znamená." Sklopila jsem zrak.
"To neříkej. Nějak se to vysvětlí, hlavně ho neopouštěj. Nevíš, jak moc tě miluje." V Niallových modrých očích se zaleskly slzy.
"Jsi v pořádku?" optala jsem se jej. Posadili jsme se na lavičku, před mým domem.
"Musím ti něco říct." Zašeptal. Tázavě jsem se na něj koukala.
"Myslím, že jsem se do tebe zamiloval." Řekl a políbil mě. Chvilku jsem s ním spolupracovala, ale poté jsem si vzpomněla na Harryho.
"Já..já nemůžu." Odstrčila jsem ho od sebe a utekla domů.

Sotva jsem zabouchla dveře, sesunula jsem se na zem a nevěděla, co mám dělat. Na jednu stranu, jsem Harryho milovala, ale na tu druhou byl pro mě polibek s Niallem ten nejkouzelnější ze všech. Byla jsem zmatená a ještě horší bylo, že jsem nevěděla, jestli to mám Harrymu říct nebo ne.

♥♥♥

Druhý den ráno mě vzbudila smska od Harryho.
"Ahoj miláčku. Omlouvám se za včerejšek, nevím, co to do mě vjelo. Doufám, že se dnes uvidíme na té párty. Vyzvednu tě v 8. Miluju tě, Harry xx"
Usmívala jsem se na mobil jako sluníčko na hnoji do té doby, dokud jsem si neuvědomila, co se včera stalo. Znovu jsem začala být nervózní. Ale byla tu naděje, že pokud by to nezjistil, mohli bychom spolu dál být.

Hodiny ubíhaly a já už se pomalu začala chystat. Vybrala jsem si nejkrásnější šaty, které jsem doma měla. Namalovala jsem se, učesala, obula se a s kabelkou šla počkat na Harryho před dům. V tom mi ale došla další smska.
"Promiň, stavil se Loui. Setkáme se tam. Harry" Nechápavě jsem koukala na mobil. Dělá si ze mě prdel?! A ještě ke všemu začalo pršet.
Najednou se objevilo nějaké bílé auto, které zastavilo přímo přede mnou. Už jsem chtěla začít ječet, že jsou to nějací únosci, ale vystoupil z něj Niall.
"Co tu děláš?" vykulila jsem na něj oči.
"Jsem tvůj dnešní odvoz." Usmál se.

Nasedla jsem tedy k němu do auta a připoutala se.
"Děkuju." Šeptla jsem. Niall jen přikývl a už jel. Za pár minut jsme tam dojeli. Vystoupili jsme a Niall mě zavedl do jejich domu. Všude okolo bylo hodně lidí a já tam nikoho neznala.
"Nevíš, kde je Harry?" uviděla jsem Zayna.
"Myslím, že nahoře." Ukázal na schody, které vedly do prvního patra.
"Omluv mě." Koukla jsem na Nialla a vydala se za Harrym. Musel mi to vysvětlit.

Vyšla jsem nahoru a postupně prozkoumávala všechny pokoje. Otevřela jsem dveře od pokoje, který podle štítku patřil Louisovi. Nenapadlo mě zaklepat, ale asi jsem měla. Protože to, co jsem viděla mě málem zabilo.
Harry to právě vrážel do Louise. Asi po dvou minutách si mě konečně všimli. Louis se zasekl a Harry se snažil zakrýt vše, co jsem mohla vidět. Ovšem pozdě.
"Vysvětlím ti to." Řekl, ale já nechtěla poslouchat. Z očí se mi začaly řinout slzy. Vyběhla jsem ven a utíkala, jak jen jsem mohla. Sice pršelo, ale to mi momentálně bylo jedno. Celá uvzlykaná jsem spadla na cestu. Mokré vlasy mi spadly do obličeje a já neměla ani sílu je z něj odhrnout. Vzlykala jsem čím dál víc.

"Ashley!" zavolal někdo. Jenže já se nemínila otočit. Bylo mi jedno, kdo to byl, nebo co chtěl. Jediné co jsem chtěla bylo, aby to tolik nebolelo. Ale v tom jsem si uvědomila, že ani nevím, proč brečím. Necítila jsem žádné zklamání, žádný smutek. Vlastně jsem byla v pohodě, akorát trochu v šoku.

Vstala jsem a otočila se. Stál tam Niall. Byl celý zmoklý a udýchaný.
"Co tu děláš?" řekla jsem už celkem klidně. Utřela jsem si uslzené oči a vydala se za ním.
"Měl jsem o tebe strach. Co se stalo?" optal se.
"Můj přítel se vyspal s tvým bratrancem." Pohnula jsem koutky do úsměvu.
"A ty jsi proč v pohodě?" nechápal.
"Protože už jej nemiluju." Ano, nemilovala jsem ho. Bylo to hodně zvláštní, ale prostě jsem necítila žádnou ztrátu. A věděla jsem proč.
"A koho teda…" přerušila jsem Nialla polibkem.
"Tebe." Šeptla jsem a znovu se k němu přivinula. Niall se sice usmál, ale pravděpodobně měl z toho smíšené pocity.
"Vím." Přikývla jsem. Nakonec jsme se spolu vydali zpět.

Když jsme se vrátili, Harry mě ihned našel a dotáhl mě do jednoho z pokojů. Niall šel ovšem taky.
"Harry to je dobrý, chápu to." Harry se na mě smutně podíval.
"Mrzí mě to, ale miluju ho. Ashley já.."
"V pořádku. Taky jsem se zamilovala." Usmála jsem se a koukla na Nialla. Harry se na nás překvapeně podíval, ale nakonec se usmál. Byl rád, že to dopadlo šťastně.

Od té doby jsou z nás čtyř nejlepší kamarádi. Louis se přestěhoval k Harrymu a já k Niallovi. Už to bude 3 roky a my jsme pořád stejně šťastní jako předtím. Milujeme jeden druhého a doufáme, že nám to vydrží co nejdéle. Jediné, co mě doteď překvapuje je to, jak se spolu mohli vyspat tak rychle na těch záchodcích…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miju Miju | 5. července 2013 v 16:39 | Reagovat

Woow.. Tohle je nádherný! :O Moc děkuju ♥

2 kate kate | Web | 30. srpna 2013 v 21:56 | Reagovat

tak ta poslední věta mě totálně dostala :D jinak moc hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama