It will be okay, cause I love you!

7. června 2013 v 15:10 | Sungji |  One Direction
Název: It will be okay, cause I love you! (Bude to v pořádku, protože tě miluju)
Pairing: Larry (Louis/Harry), Ziam (Zayn/Liam), Niam (Niall/Liam)
Díl: 1/1
Věnováno: Shanie
Pozn. : Omlouvám se Eleanor a Taylor, že jsem z nich udělala takové krávy :D




Larry:

"El? Kdepak jsi?" řekl jsem, když jsem vešel do jejího bytu. Měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Eleanor mi totiž najednou napsala, ať k ní příjdu. Prošel jsem celý její byt, když v tom jsem uslyšel divné zvuky, vycházející z její ložnice. Mírně jsem pootevřel dveře a uviděl Eleanor, jak si to rozdává s nějakým týpkem.
"Ehm." Řekl jsem tiše. Eleanor se zakryla peřinou.
"Promiň, nevěděla jsem, že tu budeš tak brzy." Podívala se na mě vyděšeně.
"V pohodě, je to tvůj život. Jsem rád, že držíš naše tajemství a nic ti nevyčítám nebo něco. Vím, že ti to chybí a já ti to dopřát nemůžu, takže se vrátím později." Usmál jsem se na ni a s nechuceným výrazem se chystal odejít.
"Ne počkej. Když už jsi tady, řeknu ti to rovnou. Nechci dál hrát tvou přítelkyni. Peněz už mám dost, tak už mě to nebaví. Navíc jsem si někoho našla, takže to vysvětli managamentu." Vybalila na mě.
"Takže se jako oficiálně rozejdeme?" zeptal jsem se jí. Eleanor přikývla. Celý šťastný jsem se k ní nahrnul a i když na to asi nebyla vhodná chvíle a ona byla poslední osoba, kterou bych chtěl objímat, objal jsem ji.
"Děkuju." Zašeptal jsem a poté z tama zmizel.

Byl jsem nesmírně rád za to, že konečně budu moct být s Harrym, aniž by mi v tom něco bránilo.
Vrátil jsem se zpět do našeho domu a rozhodl se to říct Harrymu. Vešel jsem do našeho pokoje a uviděl Harryho líbat se s nějakou blondýnkou.
"Haz?" zašeptal jsem smutně a po tvářích mi stekly první slzy. Harry se od ní odtrhl a podíval se na mě. Poté ji svalil ze sebe, ale to už jsem na nic nečekal a odešel pryč. Venku sice začalo pršet, ale já měl chuť se jít projít a vyčistit si hlavu.
Nechápal jsem, jak mi to mohl udělat. Vždyť jsme celou dobu, co jsme spolu byli, čekali jen na to, až se Eleanor uráčí s tímhle vším skoncovat. A on si místo toho, aby byl se mnou našel nějakou zaraženou krávu. Do hajzlu, proč zrovna ONA?! To už i El jsem měl radši než tady tu namyšlenou hvězdičku.
"Harry, proč Taylor?" zašeptal jsem a začal brečet ještě víc. Poslední dobou jsem upadal hodně do depresí, takže jsem se ani nedivil, když jsem si sedl doprostřed cesty a brečel jako malé dítě. Pršelo, byla mi strašná zima, ale nemínil jsem se vrátit zpět tam, kde mě ranila nejdůležitější osoba v mém životě.

V tom jsem zahlédl pár světel a ucítil tvrdý náraz. V hlavě se mi setmělo a já cítil jen palčivou bolest v noze a hrudníku. Cítil jsem, jak mi stéká krev po obličeji a najednou se někdo přede mnou objevil. Poté už se zatmělo úplně a já se probudil až v nemocnici.

Celý znehybnělý jsem tam ležel na nemocničním lůžku a cítil jediné, že jsem bohužel přežil. Najednou jsem si všiml, že u postele někdo sedí. K mému zklamání to ale nebyl Harry. Po tváři mi stekla další slza. Zklamal jsem se v něm jako ještě nikdy předtím.

"Už jste konečně vzhůru?" ozval se najednou chlapec sedící vedle mě.
"A-ano." Vydal jsem ze sebe tiše. Můj hlas zněl mega divně.
"Nemluvte, bude to pro vás lepší." Usmál se na mě, ale v jeho očích se zračilo neštěstí a smutek.
"J-jsem v po-pořádku." Zašeptal jsem. Muž se usmál a oči se mu zalily slzami.
"Mrzí mě to, neviděl jsem Vás."
"Nedělejte si starosti. Nebyla to vaše vina." Pokusil jsem se usmát. Už jsem mluvil celkem srozumitelně.
"Ne, musím to napravit. Co pro vás mohu udělat?" optal se.
"Nic nechci. Jen…" vzpomněl jsem si na Hazzu. Ne, nechci jej ani vidět!
"Jen?" podíval se na mě nechápavě muž.
"Jen neciťte vinu." Zalhal jsem. Tohle jsem totiž vůbec říct nechtěl.
"Jak můžu…"
"Prostě to přejděte." Přerušil jsem ho a už se o tom nemínil dál bavit. Otočil jsem se na druhý bok a přes všechnu bolest se snažil usnout a snad už se nikdy neprobudit.

Bohužel jsem se po půl hodině znovu vzbudil Tiše jsem si oddychl a otočil se zpět k oknu. V tom jsem si všiml, že někdo sedí u mé postele a drží mě za ruku. Nechápavě jsem se na dotyčného podíval.
"Co jsi to vyváděl, Lou." Řekl mi kudrnáček. V očích se mi zaleskly slzy, když jsem si vzpomněl na tu scénu u něj v pokoji.
"Nic" trhl jsem rukou a nemínil s ním dál mluvit.
"Lou? Jsi v pořádku?" řekl Hazza. V jeho hlase bylo znít, že má slzy na krajíčku.
"Jak jsi mohl?" Zašeptal jsem.
"Lou. Je to jinak, než si myslíš." Odvětil šeptem a znovu mě chytl za ruku. Tentokrát jsem neměl sílu se mu vytrhnout. Právě naopak. Stiskl jsem jeho ruku a rozbrečel se. Sice mě bolelo úplně všechno, ale nedokázal jsem se tomu ubránit.
"Lou, Tay je jen druhá El. Více méně si to domluvil její managament a Modest s tím souhlasil. Omlouvám se. Neměl jsem toho využít a líbat se s ní, ale musela věřit tomu, že ji údajně chci. Víš, že miluju jen tebe Lou. Vždy jsem miloval jen tebe. Nesmíš mě opustit a už vůbec ne takhle." Hazzovi se spustily první slzy. Pohladil jsem jej po tváři a i když jsem ho nenáviděl, má láska k němu byla silnější. Donutil jsem ho se ke mně sklonit. Políbil mě a já se cítil jako před tím. Jako ten bezstarostný kluk, který má jeho první velkou lásku a doufá, že jim to vydrží až do smrti.

Pak jsem si ale uvědomil, co se stalo. Líbal se s ní v našem společném pokoji. Na posteli, na které jsme se poprvé milovali. Na které jsme prožili tolik nádherný věcí.
"Nemůžu." Zašeptal jsem a odtáhl se od něj. Harry přikývl.
"Chápu to. Ale i přes to se budu dál snažit, abys mě miloval." Zašeptal, utřel si slzy a poté odešel.


Niam/Ziam

"Řekněte mi, že to není pravda." Řekl Liam a já se v tu chvíli málem rozbrečel. Všichni tři jsme seděli v obýváku a my mu se Zaynem právě oznámili, že jej oba dva milujeme.
"Je." Řekl Zayn a nějak vítězně se usmál. Sledoval jsem je a tušil, že si stejně vybere jej. Už jsem ani nedoufal, že my dva by jsme spolu mohli být šťastní.
"Víte, že bych si nejraději vybral oba." Prohlásil Liam a Zayn se toho ihned chytil.
"Nám to nevadí. Takže oba? Já se klidně podělím:" řekl a znechuceně se na mě podíval. Co má sakra za problém. Vždyť do teď se ke mně choval jako nejlepší kamarád a najednou mě takhle ponižuje? Nepoznával jsem ho.

"Nialle?" oslovil mě Liam.
"Hm?" nechápal jsem.
"Chtěl by jsi se mnou být, i kdybych byl se Zaynem?" optal se.
"Prosím tě, Niallovi je to jedno." Řekl Zayn a tak bylo rozhodnuto. Od té doby to bylo vážně depresivní. Tedy aspoň pro mě.

♥♥♥

"Už budu! Ještě! Ještě!" ozývalo se z vedlejšího pokoje. V slzách jsem seděl na pohovce a čekal, až si to tam ti dva doslova dodělají.
Po asi deseti minutách se otevřely dveře, z nichž vyšel Zayn.
"Už můžeš jít." Usmál se. Takhle to bylo pokaždé. Cítil jsem se jako debil. Vyměňovali jsme se jako kdybychom byly nějaké hračky. Už mě to nebavilo. Cítil jsem se méněcenný.

"Niallku." Zašeptal Liam, když jsem vešel do jeho pokoje. Sedl jsem si k němu na postel a smutně se na něj podíval.
"Co se stalo?" zeptal se. Se slzami v očích jsem se na něj usmál.
"Nic." Potlačoval jsem slzy.
"Nialle, znám tě. Co se stalo?" pohladil mě po tváři a já se rozbrečel.
"Už to nevydržím. Ukončíme to." Vzlykal jsem. Miloval jsem ho, ale na tohle už jsem vážně neměl.
"Nialle, Nialle." Utěšoval mě. Vzal mě do náruče a přitáhl si mě k sobě. Pohladil mě po vlasech a dal mi pusu.
"Miluju tě, tak už neplač." Zašeptal. Tázavě jsem vzhlédl. Opravdu řekl, že mě miluje?
"Opravdu." Usmál se a políbil mě. Byla to pravda. Cítil jsem to v jeho polibku. Cítil jsem, že mě opravdu miluje a byl za to nesmírně šťastný.

"Po těch večerech s tebou jsem si uvědomil, že existuje něco, čemu se říká láska. Že existuje někdo, komu chci dát své srdce. Někdo, kdo si zaslouží vše, co mu mohu dát. Že existuješ ty. Pamatuješ si na naše první rande?" usmál se. Přikývl jsem. Už jsem přestal vzlykat. Utřel jsem si slzy a nadšeně ho poslouchal.
"Když jsi mě poprvé políbil, ucítil jsem zvláštní pocit. V tu chvíli jsem nevěděl, co to je. Potom, když jsme spolu koukali na film a ty ses ke mně přitulil, cítil jsem se naprosto jinak, než se Zaynem. Zayn je…no je prostě víc fyzický typ. Ale s tebou to bylo jiné. S tebou jsem cítil, že mě někdo má skutečně rád. Že mám vedle sebe osobu, pro kterou bych udělal cokoliv a v tom jsem si uvědomil, že tě miluju. Omlouvám se za to, čím sis musel procházet. Mrzí mě to. Lituju toho, že jsem to neudělal dřív."


"A co?" nechápal jsem.
"Tohle." Řekl a klekl si přede mě. Natáhl ke mně ruku, v níž držel prsten.
"Staneš se mým opravdovým přítelem?" s nadějí v očích na mě koukal. Z počátku jsem nevěděl, co říct, ale mé srdce rozhodlo za mě. S úsměvem jsem přikývl. Liam se šťastně usmál. Navlékl mi prstýnek na prst a poté po mě skočil.
"Miluju tě, Niallku. Ani nevíš, jak moc!" Celý šťastný mě tam mačkal.
"Vždyť já tebe taky." Usmál jsem se. Konečně jsem se cítil po tak dlouhé době milován.
"Nikdy a to opravdu nikdy tě neopustím." Zašeptal mi do ucha a poté mě políbil. S nádherným pocitem jsem mu polibek oplatil.

Poté jsme si spolu lehli do postele a povídali si. Liam mi řekl o všem, co se stalo. O tom, že o mě před spaním vždy přemýšlel, o tom, jak se mu poslední dobou Zayn hnusil, o tom, že ho zachránila moje láska. Bylo to tak osvobozující vědět, že patřím jedinému člověku a on patří jedině mě. Miloval jsem ho a klidně bych si tím vším prošel znovu. Protože on za to stojí.

♥♥♥


"A neměli bychom to říct Zaynovi?" optal jsem se Liama. Ten je přikývl.
"A co byste mi měli říct?" ozvalo se najednou ode dveří.
"Zayne? Já víš…" začal Liam.
"Chápu to. Už ti nejsem dost dobrý co?!" zakřičel a poté odešel.
"Myslíš, že bude v pohodě?" zeptal jsem se jej.
"Bude muset, protože já chci jen tebe." Usmál se a dal mi pusu do vlasů.
"Jsi přece můj andílek a andílci se nesmí nechat utéct." Prohrábl mi blonďaté vlasy a já se k němu více přitulil.
"Miluju tě." Zašeptal jsem a užíval si jeho přítomnost.
"Já tebe víc." Přitiskl si mě k sobě a společně jsme usnuli.


Larry:

Sotva zavřel dveře, znovu jsem se rozbrečel. Nechtěl jsem bez něj žít ani minutu, ale vědět, že se o něj musím dělit s nějakou courou, mě doslova sralo. Musel jsem si vybrat. Buď žít bez něj a jít dál nebo se smířit s tím, že nějaký čas to bude táhnout i s holkou, která mu nešahá ani po kotníky.

♥♥♥

Dny plynuly a já byl pořád zavřený v nemocnici. Slíbili mi ale, že mě za pár dní pustí.

"Ahoj Lou, tak jak jsi na tom?" došel nějaký chlapec a já vůbec nechápal, kdo to je.
"My se známe?" otázal jsem se ho. Do očí se mu nahrnuly slzy a já přemýšlel, co jsem řekl špatně.
"Omlouvám se, ale asi hledáte někoho jiného." Po téhle větě se rozbrečel. Nechápavě jsem na něj koukal.
"Ty nevíš, kdo jsem?" optal se mě po chvíli. Pokýval jsem hlavou v nesouhlasu.
"Asi jste si mě s někým spletl, což je divné, protože znáte mé jméno." Vysvětlil jsem. Chlapec se rozbrečel ještě více a poté někam utekl. Celkem mě to vyvedlo z míry.
"Udělal jsem snad něco?" řekl jsem si sám pro sebe, ale dál to moc neřešil.

Po pár minutách se ovšem chlapec vrátil a přivedl s sebou i doktora. Ten se na mě divně podíval a ihned mě začal prohlížet.
"Stalo se něco pane? A proč je tady ten chlapec? A odkud zná mé jméno?" optal jsem se jej. Doktor jen pokýval hlavou.
"Pane Tomlinsone, na co všechno si pamatujete?" zeptal se. Hodil jsem po něj nechápavý výraz.
"Srazilo mě auto a objevil jsem se tady? Rozešel jsem se s mou přítelkyní, takže mě to dost vzalo. Proč?" optal jsem se jej.
"Vypadá to, že jste ztratil paměť." Řekl.
"To je ale blbost. Vždyť si na všechno pamatuju." Skoro jsem vykřikl. Nemínil jsem poslouchat nějaké jejich blbé řeči.
"A víte, kdo je tenhle chlapec?" další doktorův divný pohled.
"Ne, měl bych snad? Nikdy jsem ho neviděl." Řekl jsem. Kudrnatý chlapec se znovu rozplakal, až už mi to přišlo trapné. Copak kluci brečí tak často?
"Tohle je váš nejlepší přítel a také milenec." Vysvětlil doktor.
"Děláte si ze mě prdel? Teď jako o mě říkáte, že jsem gay? Vždyť vám říkám, že jsem se rozešel s přítelkyní!" vyjel jsem po něm. Nebudu tohle poslouchat.
"Říkám jen to, co jste mi řekl vy sám před pár dny."
"To bych v životě neřekl. Říkám vám, že jsem tohohle chlapce nikdy neviděl. Vždyť je to ještě dítě, co bych z něho měl? A navíc jsem opravdu na holky." Měl jsem toho dost. Co si o sobě sakra oba dva myslí?!

V tom se chlapec zvedl, vytáhl peněženku a z ní nějakou fotku. Poté mi ji podal. Podíval jsem se na ni. Byl jsem na ní já a ON. Dávali jsme si pusu a vypadalo to, že jsme spolu opravdu šťastní.
"Tohle můžu udělat přes jakýkoliv program." Řekl jsem nakonec a fotku mu vrátil.
"Běžte pryč." Řekl jsem chlapci.
"Jsem Harry, Lou. Hazza, pamatuješ? Tak jsi mi říkal jedině ty." Usmál se přes všechny slzy chlapec. Na chvíli jsem se zamyslel.
"Blbost. Takovou debilitu bych nevymyslel ani já. Takže prosím tě, Harry odejdi." Řekl jsem mu a otočil se na druhý bok. Doufal jsem, že teď už mi dá pokoj.

"Necháme jej tady na pozorování, dokud nepříjdeme na to, co se stalo." Slyšel jsem ještě doktora a poté oba odešli.

Nevěděl jsem, co to jako mělo znamenat, ale vůbec se mi to nelíbilo. Jak mě mohli takhle nařknout? Neměl jsem nic proti gayům a ani má rodina ne. Dokonce i někteří moji kamarádi byli na kluky, ale tohle bylo moc. Vždyť jsem Eleanor tak miloval, nemohl jsem být gay.


♥♥♥

Harry za mnou chodil každý den. Vždycky seděl u mé postele a se slzami v očích na mě koukal. Sem tam se mě na něco zeptal, jestli si pamatuju to a to, ale já mu musel vždy odpovědět negativně. Vždyť jsem vůbec nevěděl, o čem to mluví.

"Asi už bys sem neměl chodit." Řekl jsem mu jednoho dne. Harry se na mě smutně podíval.
"Zakazuješ mi to?" optal se mě.
"Ne, jen zbytečně ztrácíš čas s někým, kdo za to nestojí." Vysvětlil jsem mu. Harry pokýval hlavou v nesouhlasu.
"Kvůli naší lásce to budu zkoušet klidně i do smrti. Opustil jsem Taylor a opravdu nechci být s nikým jiným, než s tebou." Šeptl.
"Harry, nejsem ten, kdo si myslíš." Nechtěl jsem být na něj zlý. Byl to docela fajn kluk, ale upřímně jsem mu to říct musel.
"Nevzdám to. Nikdy." Řekl rázně a poté odešel.

"Musíte mu zkusit připomenout jeho nejšťastnější chvíle strávené s vámi. Zkuste to udělat znovu. Přehrajte mu vaše první rande nebo den, kdy jste mu řekl poprvé, že ho milujete. Musíte zkusit cokoliv, co by ho přivedlo zpět." Uslyšel jsem doktora za dveřmi.

"Děláte si ze mě prdel? To jako opravdu budu koukat na to, jak se mi ten kluk vyznává nebo co?!" Byl jsem z toho úplně nasraný. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Harry s kyticí růží.

"Opravdu? Myslíš si, že tohle něčemu pomůže, kromě toho, že se budu cítit trapně?" řekl jsem. Harry přikývl, ale jeho oči, které ještě před chvílí byly plné naděje, zesmutněly. Posadil se vedle mě a začal s jeho vyprávěním.
"Zavři oči a zkus si představit to, co ti teď řeknu. Sedíš na lavičce v parku a čekáš na osobu, kterou miluješ. Uvidíš jej přicházet k tobě s velkou kyticí růží. Usmíváš se a jsi šťastný. Klekne si před tebe, podá ti kytici a řekne ti, že tě miluje. Poté tě políbí a ty cítíš hřejivý pocit u srdce."
Otevřel jsem oči a díval se na něj jako na magora.
"Vždyť je to úplně ujetý." Nechápal jsem.
"Prosím tě, raději si najdi někoho, kdo bude jako ty ano?" Po tomhle Harry zase odešel.




♥♥♥

Zkoušel to takhle ještě další tři měsíce, co jsem kvůli němu musel být zavřený v nemocnici. Nudil jsem se, jako ještě nikdy předtím, ale údajně jsem byl nemocný. A musel jsem se vyléčit.

"Lou, tak dneska zkusíme něco jiného." Přišel Harry a kupodivu s dobrou náladou.
"Ať už to bude cokoliv, stejně to nepomůže jako všechno předchozí." Protočil jsem oči a chystal se na další z jeho debat.
"Věřím, že tohle pomůže. Jen tomu musíš věřit. Slíbíš mi to?" další jeho úsměv. Vlastně jsem si až teď uvědomil, že se opravdu hezky směje.
"Fajn. Hlavně už mi dej pokoj." Oplatil jsem mu úsměv.
"A nebuď na mě naštvaný." Zašeptal, když si sedal k mé posteli.
"Nebudu." Další můj zkopřený výraz.
"Tak nic nedělej ano?" podíval se mi do očí. Přikývl jsem. Měl dokonce i hezké oči. Takové zvláštně zelené. V tom se ke mně naklonil a políbil mě. Chvíli jsem nevěděl, co dělat. V tom mi hlavou proběhlo snad milion myšlenek a já si připadal, jako kdybych umíral. Najednou jsem usnul.

Když jsem se vzbudil, Harry seděl vedle mě. Držel mě za ruku a něco šeptal.
"Co tu děláš?" optal jsem se jej. To snad nevěděl, že jsem na něj nasraný? Vždyť mě podvedl!
"Lou? Jsi v pořádku? Pamatuješ si na mě?" zeptal se starostlivě.
"Jsi blbej? Co na mě jako hraješ? Myslíš si, že dokážu jen tak zapomenout na člověka, který mě podvedl?!" vyjel jsem po něm.
"Bože Lou, jsi zpátky!" vypískl a začal mě objímat. Kdyby tohle neudělal, věřil bych tomu, že bych jej nechal. Ale nemohl jsem. Miloval jsem ho až moc.
"Haz." Zašeptal jsem a zabořil se víc, do jeho objetí. Chyběl mi, jako kdybych jej neviděl snad sto let.
"Miluju tě, Lou. Miluju tě!" řekl celý šťastný.
"A já miluju tebe, ty pako. Ale už to nikdy nedělej. Nikdy mě nevyměňuj za žádnou holku." Usmál jsem se a byl strašně rád za to, že jsem teď s ním.
"Tebe bych nikdy nevyměnil." Zašeptal a políbil mě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 12. června 2013 v 18:03 | Reagovat

Takové... Zvláštní.

2 Lilyan*** Lilyan*** | Web | 22. srpna 2013 v 23:22 | Reagovat

Larry je boží <333 Pořád jsem se gebila :DDD Ale Ziam/Niam byl takový.. Divný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama