We are who we are!

28. května 2013 v 15:49 | Sungji |  One Direction


Název: We are who we are (Jsme kdo jsme)
Pairing: Larry (Louis/Harry)


Přišel do mého pokoje a lehl si na mou postel. Tázavě jsem se na něj podíval.
"Zase mě vyhodili. Myslel jsem si, že když budou spolu, bude to dobré, ale pořád chtějí mít soukromí. Můžu bydlet s tebou?" sladce se na mě podíval a v jeho očích se zračila naděje. Byl tak nádherný, že jsem nemohl říct ne. Přikývl jsem. Louis se rozzářil a ihned po mě skočil.
"Díky Harry." Řekl nadšeně a objímal mě.
"Nemáš za co. Pomůžu ti s věcmi." Řekl jsem a pohladil jej po zádech. Přemýšlel jsem, jak to v jeho přítomnosti vydržím, aniž by k něčemu z mé strany nedošlo.

Pomohl jsem Louimu s věcmi z pokoje Nialla a Zayna. Od té doby, co se ti dva dali dohromady, bylo vše naprosto jiné. Čas trávili pořád jen spolu a vládla tady zvláštní atmosféra. Ale aspoň jsem mohl být s Louim častěji.
Přestěhoval se ke mně a já mu tak uvolnil půlku postele a skříně.
"Příští týden si přenesu svou, jen to musíme chvilku vydržet." Vysvětlil Loui a byl z toho celý nesvůj.
"To je v pohodě Lou. Mě to nevadí." Usmál jsem se na něj a opravdu mi to nevadilo. Vlastně jsem byl rád, že ho budu mít tak blízko.

Blížila se naše první společná noc a já začal být nervózní. Je pravda, že už jsme vedle sebe několikrát spali, ale ne od té doby, co jsem se do něj zamiloval. Doufal jsem, že se to nedozví, protože tak by naše přátelství upadlo a já bych to bez něj nepřežil.

Šel jsem se osprchovat a když jsem se vrátil, Loui už poklidně chrupkal v posteli. Lehl jsem si k němu a pořádně ho přikryl, aby mu nebyla v noci zima. Pohodlně jsem si lehl a začal přemýšlet o tom, jak může být někdo tak úžasný jako je právě Loui. Po chvíli jsem zavřel oči a snažil se usnout. Slyšel jsem Louiho klidné oddychování. Bylo to naprosto úžasné. Otočil jsem se tváří k němu, abych na něj viděl. I když to bylo dost těžké v té tmě něco rozeznat. Ale hlavní bylo, že tam byl. V tom se Loui zavrtěl a přehodil mi ruku kolem pasu. Vyděšeně jsem sebou cukl, ale když jsem zjistil, že to udělal ze spaní, uklidnil jsem se. Pohladil jsem jej po ruce a přál si, abychom takhle mohli spát každou noc. Ale už ne jen jako kamarádi. Poté už jsem opravdu usnul.

Když jsem se ráno vzbudil, Loui seděl a koukal na mě.
"Copak, špatně ses vyspal?" optal jsem se jej nechápavě. Louis pokýval hlavou v nesouhlasu.
"Omlouvám se." Řekl a já vůbec nechápal, o čem mluví.
"Co?" nahodil jsem výraz typu OMG. Louis si povzdechl.
"Asi o tom nevíš, ale celou noc jsem měl položenou ruku kolem tvého pasu." Vysvětlil jako kdyby se stala nějaká katastrofa.
"Vím o tom. A to je jako ten problém?" zeptal jsem se jej. Louis přikývl.
"Nechci aby sis o mě myslel, že jsem divný."
"Lou? Jsi v pořádku? Vím o té ruce a přijde mi to normální. Hodně lidí dělá takové věci ve spánku." Usmál jsem se na něj.
"Takže ti to nevadí?" zeptal se.
"Ne-e." mrkl jsem na něj a Loui si oddechl.
"Aspoň že tak." Usmál se a už to byl zase ten starý Louis.
"Prosím tě, pojď." Řekl jsem a vytáhl ho z postele. Došli jsme do kuchyně a já si jaksi neuvědomil, že Louiho ještě pořád držím za ruku.

"Vy jste spolu?" zazněla otázka, jakmile si nás Niall všiml.
"Cože?!" řekl Louis a okamžitě se vytrhl z mého sevření, až mě to zamrzelo. Reaguje přehnaně. Smutně jsem se na něj podíval a rozhodl se, že už na něj ani nešáhnu. Bude to tak nejlepší jak pro něj, tak pro mě.

Dny plynuly a mezi mnou a Louim se nic neměnilo. Pořád tak přehnaně reagoval na každou poznámku, která by mohla něco naznačovat ohledně mě a něj. Ale stále jsme spali v jedné posteli, i když si už dávno měl přestěhovat svou.

Jednoho dne už jsem to ovšem nevydržel. Musel jsem s pravdou ven. Zrovna jsme seděli v našem pokoji a Louis si chystal oblečení, protože jsme měli mít zítra koncert.

"Haz, tak které?" zeptal se mě a vytáhl dvě proužkované trička. Jedno bílo-červené a druhé bílo-modré. Podíval jsem se na ně.
"Červená Lou, červená." Usmál jsem se na něj. Louis hrdě přikývl a přibalil si ho do cestovky. Byl tak roztomilý, až mi z toho začalo bít srdce stokrát rychleji. Podíval jsem se na jeho úsměv, který zdobil jeho bezchybnou tvář. Poté jsem se zaměřil pouze na jeho rty. Byly tak nádherné, přímo k zulíbání. Vstal jsem a sedl si k němu na postel.
"Lou?" šeptl jsem. Louis vzhlédl a s úsměvem se na mě podíval.
"Můžu s tebou mluvit?" otázal jsem se a on přikývl.
"Nesmíš se na mě naštvat nebo se semnou přestat bavit ano?" začal jsem. Loui se na mě váhavě podíval, ale nakonec se usmál.
"To bych v životě nedokázal." Řekl. Pochybovačně jsem pokračoval.
"Trvá to už celkem delší dobu a moc to nechápu, ale zdá se mi…" V tom do pokoje vtrhl Niall.
"Hej kluci, je tu Eleanor." Zakřičel a poté zase odběhl.
"Super." Řekl jsem naštvaně.
"Co jsi mi to chtěl?" řekl Loui.
"Nic, je tu El." Řekl jsem a Loui přikývl. Poté vstal a odešel za svou holkou. Ach ano. Opravdu je to jeho přítelkyně. A já blbec jsem je seznámil. Vlastně to byla moje chyba, že se dali dohromady. Ještě než jsem si připustil, že Louiho miluju, dohodil jsem mu Eleanor a teď toho nesmírně lituju.

"Hej Haz, pojď za náma." Zavolal Loui z kuchyně. Nuceně jsem vstal a šel za nimi. Sedl jsem si ke stolu a s falešným úsměvem se na El usmál.
"Ahoj, Harry." Řekla tím jejím hnusným tónem, na který jsem byl přímo alergický. Milovala mě asi tak jako já ji.
"Tady opravdu být nemusím." Řekl jsem a chtěl odejít, když v tom mě Loui chytl za zápěstí a tiše zašeptal: "Buď tady se mnou." Jen kvůli němu jsem si sedl zpátky a poslouchal ty její trapné kecy.

Když konečně po třech hodinách odešla, oddychl jsem si. Lehl jsem si na postel a Loui si lehl za mnou.
"Jestli to takhle půjde dál, příště jí vytrhám vlasy. Promiň Lou, ale leze mi na nervy. Koho zajímají nějaké opilé holky z její párty?" řekl jsem a Loui se zasmál. Tak nádherně, až se mi na tváři po celém dni objevil úsměv. Bylo až kouzelné, jak mě dokázal potěšit jeden jeho úsměv.
"Abych pravdu řekl, taky mě začíná přivádět k šílenství." Řekl a já se mu ani nedivil. Vlastně jsme s Eleanor spolu nikdy nevycházeli. Vždycky to byla taková ta namyšlená holka, která se přetvařovala před ostatníma a já takové přímo nesnáším.
"Ale chtěl jsi mi předtím něco říct ne?" řekl Loui. Zasekl jsem se.
"To už je jedno Lou. Pořešíme to jindy." Snažil jsem se z toho vykecat.
"Ne Haz, řekni mi to teď. Prosím." Sedl si a smutně se mi zakoukal do očí. Přikývl jsem a také se posadil.
"Chtěl jsem ti jen říct, že už je to opravdu delší doba, co jsem na něco takového přišel. Ale nechtěl jsem tím pokazit naše přátelství nebo tvou důvěru ke mně."

"Ty někoho máš?" optal se Loui.
"Co? Ne, nemám. Proč?" nechápal jsem, proč se zeptal zrovna na tohle.
"Jen tak." Řekl a vyčkával, co mu chci tedy povědět.
"No takže chci abys věděl, že..že jsem do tebe zamilovaný." Vydal jsem ze sebe a zavřel oči. Nemohl jsem vidět jeho znechucený výraz nebo cokoliv jiného. V tom jsem ucítil polibek na svých rtech. Lehce jsem je pootevřel a nechal se líbat. Když se ode mě odtáhl, podíval jsem se na něj. Loui se usmíval a já nevěděl, co si o tom myslet.

"Čekal jsem, kdy mi to řekneš. Neodvážil jsem se to říct jako první." Vydal ze sebe a já v tu chvíli myslel, že ho zabiju.
"Takže ty jsi to celou tu dobu cítil stejně a nechal si mě se trápit?" dělal jsem uraženého.
"Ale no ták. Víš, že v takových věcech jsem ten poslední, co by dokázal tohle říct." Usmál se a pohladil mě po zádech. Tyhle doteky byly od těch předchozích naprosto jiné. Tyhle totiž plně dokazovaly naši lásku.

Povalil jsem ho na postel a zadíval se do těch jeho nádherně modrých oček. Sklonil jsem se k jeho rtům a konečně pořádně ochutnal to, po čem jsem tak dlouho toužil. Líbal naprosto úžasně. O hodně líp než v mých představách.
"Máš úžasné rty, víš o tom?" usmál jsem se, když jsem se od něj odtáhl. Loui se zasmál.
"Tím pádem ty je máš dokonalé." Pozvedl koutky a já jej musel znovu políbit. Byl tak sladký, tak roztomilý a zároveň nehorázně sexy. Byl jako moje droga. Dosud nepoznaná osobní značka heroinu. Opravdu jsem začínal být závislý na jeho rtech, očích, hlasu, dotecích. Prostě na všem, co souviselo s ním. Moc jsem nechápal, jak jsem bez něj celou tu dobu mohl vydržet.

"Miluju tě, Lou." Zašeptal jsem a díval se mu přímo do očí.
"I já tebe, Haz." Usmál se a přitáhl si mě pro polibek.
"Navždy budu." Dodal a já se jen pousmál do polibku. Ani já nikdy nepřestanu, pomyslel jsem si.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | 30. května 2013 v 16:15 | Reagovat

týjo ja som si už myslela že to skončí inak, ale skončilo to tak ako malo :)

2 evulinda evulinda | 6. června 2013 v 16:43 | Reagovat

Dokonalost :D

3 Lilyan*** Lilyan*** | 23. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Krásné :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama