Love at first sight

15. května 2013 v 12:46 | Sungji |  -> FF na přání <-
Pairing: Lurry (Lucka/Harry)
Věnování: Lucce :)
Díl: 1/1



Zrovna jsem se chystala na maturitní ples, když v tom mi zavolala má nejlepší kamarádka. Ihned jsem jí to zvedla a optala se, co potřebuje. Řekla mi, že si zapoměla koupit čelenku ke svým šatům, jestli bych s ní ještě narychlo nezašla do obchodu. Nakonec jsem tedy svolila a oblékla na sebe rifle a tričko. Kamarádka se po 10 minutách stavila a my se vydaly do nejbližšího obchodu. Jenže její vybírání trvalo snad sto let. Už jsem tam nervózně postávala, když v tom jsem zahlédla opravdu nádherného kluka. Stál opřený u kabinky a asi na někoho čekal. Vypadal, že ho nakupování taky moc nebere a tak si různě pohrával s vlasy. Po chvilce z kabinky vyšla nějaká dívka. Měla dlouhé blond vlasy a na sobě červené šaty. Pravděpodobně jeho přítelkyně.

Naštvaně jsem se na ni podívala, ale bohužel jsem nemohla nic udělat. Kamarádka už si konečně vybrala, takže jsem došly k pokladně, ona zaplatila a já se naposledy podívala na toho dokonalého anděla. Toužila jsem po tom, aby jsme se ještě jednou viděli. Poté už jsem se smutným výrazem odcházela. Chvíli jsme jen tak šly, když v tom jsem uslyšela volání. Otočila jsem se a uviděla toho nádherného hnědovláska z obchodu, jak utíká našim směrem. Když dorazil k nám, sladce se na mě usmál. Málem jsem roztála na místě, jak dokonalý zblízka byl.

"Ahoj, jsem Harry." řekl a natáhl ke mně ruku. S šokovaným výrazem jsem ji přijala.
"Lucka." řekla jsem vyklepaně. Harry...Harry... pořád mi to jeho nádherné jméno znělo v hlavě.
"Nemohl jsem si nevšimnout tvého výrazu a tak bych ti chtěl říct, že se mi taky líbíš. Ale momentálně už musím jít." řekl a někam zmizel. Nechápavě jsem koukala na místo, kde ještě před chvilkou stál. Co to sakra bylo? řekla jsem si v duchu. Poté mi ale kamarádka připoměla kolik je hodin a já tak rychle upalovala domů, abych se stihla přesléct.

Když jsem konečně dorazila domů, zbývaly mi necéle dvě hodiny do začátku plesu. Kamarádka už se šla taktéž připravovat. Domluvily jsme se, že se setkáme až před hlavní bránou do naší školy, protože mě odveze bratr. Namalovala jsem se, učesala se a oblékla si své modré šaty. Poté jsem si nazula černé střevíčky a čekala na bratra, až bude schopen mě odvézt.
Po pár minutách už jsme naštěstí vyjeli. Dorazili jsem před naši školu asi 10 minut před začátkem, takže jsem ještě měla čas počkat na kamarádku.

Jakmile dojela objaly jsme se a společně vešly dovnitř. Všude okolo bylo strašně moc lidí a my už ani nedoufaly, že najdeme nějaké volné místo. Ale díky Bohu jsme si sedly do jednoho rohu. Kamarádka se nabídla, že mi donese nějaký ten drink, aby se zábava trošku více rozjela. V tom si ke mně někdo přisedl. Měl na tváři masku, takže jsem vůbec nevěděla kdo to je. Ale věděla jsem, že to není nikdo od nás ze třídy.
Mile se na mě usmál a řekl mi, že už jsme se viděli. Jenže já opravdu netušila, kde bych na tak krásného kluka mohla narazit. V tom mi to ale došlo.

"Ty jsi ten z toho obchodu že? Mm Harry, jestli se nepletu." řekla jsem a usmála se na něj. Tajemný princ si sundal masku a znovu se nádherně usmál.
"To jsem. Lucka správně?" mrkl na mě. Byla jsem v sedmém nebi, že si zapamatoval mé jméno.
"Abych pravdu řekl, nikdy jsem si nemyslel, že chodíme na stejnou školu. Zvláštní, že jsem tě tady nikdy předtím nepotkal."
"Před nedávnem jsme se sem přestěhovali z Česka." vysvětlila jsem a Harry se zatvářil tak, že ho to opravdu zajímá.
"Tak jsem nikdy nebyl, řekni mi o něm něco." Zase ten nádherný úsměv.
"No je to opravdu otřesný stát, kde nic není a všichni velice říkají, jak milují Prahu a přitom tam nejsou ani schopní dojet. Jsem ráda, že jsem tady. V Anglii." usmála jsem se na něj. Harry dostal výbuch smíchu.
"Jsi opravu zábavná. Je hezké potkat někoho, kdo si na nic nehraje a je sám sebou. Většina dnešních holek už vážně neví, jak zapůsobit." přiznal.
"Musíš být opravdu žádaný." koukla jsem na něj a slzy se mi pomalu hrnuly do očí. Ani jsem nevěděla proč.
"Bohužel né těmi, které bych chtěl. Nemám rád fifleny." usmál se. Poté se mi zadíval do očí a já málem přestala dýchat. Dívala jsem se do jeho zelených oček, které se na mě upíraly.
"Ale ty taková nejsi, že ne?" usmál se, ale nebyla to ani tak otázka jako spíše konstatování. Pokývala jsem hlavnou v nesouhlasu, stále zahleděná do jeho očí.
"Nikdy." vydala jsem ze sebe. V tom se ke mně sklonil a políbil mě. Lehce jsem pootevřela své rty a nechala se jemně líbat. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat, že ho miluju. Opravdu jsem se do něj zamilovala.
"Bude to zní divně, ale musím ti něco říct." odtáhl se ode mě. Váhavě jsem se na něj podívala a začala tušit, že řekne, že to byla největší chyba. Jenže on mě chytl za bradu a zadíval se mi do očí. Na tváři mu pohrával úsměv.
"Miluju tě." vydal ze sebe a mé srdce poskočilo.
"Já tebe." šeptla jsem a nechala se znovu políbit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | E-mail | 30. května 2013 v 16:54 | Reagovat

to a tým českom.... pravda pravdúca :D :D :D :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama