I wanna see you again...

28. května 2013 v 15:25 | Sungji |  One Direction

Název: I wanna see you again...(Chci tě znovu vidět)
Pairing: Larry (Louis/Harry)
Díl: 1/2
Věnování: Evči



"V případě přijetí se Vám ozveme." Řekl mi jeden z porotců a já se nervózně 'vyprovodil'. "Jestli mě vezmou, bude to opravdu úžasné." Říkal jsem si, když jsem procházel kolem studentů. Najednou jsem do někoho vrazil.
"Oh promiň." Vydal jsem ze sebe a pomohl tomu klukovi na nohy.
"To je dobrý." Usmál se hnědovlásek a jeho modré oči mě naprosto uchvátily.
"Studuješ tady? Nikdy předtím jsem tě tu neviděl. Věřím, že tebe bych nepřehlédl." Hodil po mě další jeho sladký úsměv. Stydlivě jsem se na něj podíval.
"Byl jsem tu na přijímačkách, tak snad se sem dostanu." Vysvětlil jsem mu.
"Určitě." Řekl s jistotou.
"A mimochodem jsem Louis. Třeťák." Mrkl na mě.
"Harry." Vydal jsem ze sebe.

"Hej Lou, pojď už!" uslyšel jsem někoho za námi. Oba jsme se otočili a já uviděl partu kluků. Stáli u hlavních dveří. Jeden z nich byl blonďák a taky nejmenší. Další měl černé nagelované vlasy, trochu tmavší pleť a pár tetování. A poslední z nich měl hnědé vlasy na patku, byl hodně vysoký a měl dobrou postavu.
"Promiň, už budu muset jít. Snad se ještě někdy uvidíme." Usmál se na mě Louis a poté odešel za tou partou.

Chvíli jsem se na ně ještě díval a pak už šel domů. Cestou jsem si prozpěvoval, jak jsem měl ve zvyku. Štvalo mě, že jsem si neřekl o číslo, ale už se bohužel nedalo nic dělat. Jedině doufat, že mě přijmou.

***

Výsledky jsme se měli dozvědět za týden. Čekání bylo nekonečné, ale nakonec nastal den D. Ráno jsem přiběhl k počítači a ihned najel na stránky Střední umělecké školy v Londýně. Našel jsem své pořadové číslo a zjistil, že podle písemných a talentových zkoušek jsem mezi prvními 10. Ale k mé smůle vybírají pouze 5 uchazečů, takže musím čekat na telefonát.

Týden už skoro končil a já pořád čekal, jestli zavolají. No lépe řečeno jsem den za dnem ztrácel poslední střípky naděje.

V pátek ráno mě ale probudil strašný jekot. Byla to mamka. Rychle jsem vyběhl z postele. Uviděl jsem ji s telefonem v ruce a s uplakanýma očima.
"Co se stalo mami?" zhrozil jsem se. Maminka se na mě usmála. Trochu popotáhla a celá rozzářená se mi zadívala do očí. Přišla ke mně, pevně mě chytla za ramena a znovu se usmála.
"Věděla jsem, že to někam dotáhneš. To máš po mě." Zasmála se.
Bohužel jsem pořád nechápal, o čem se baví.

"Mami, nechtěla bys mi něco říct?" namítl jsem.
"Ach ano, přijali tě." Řekla už docela klidně. Samým nadšením jsem na místě ztuhnul a nevěděl, co říct.
"To jako vážně?" nevěřil jsem tomu. Mamka přikývla.
"V pondělí tě čeká tvůj první den. Chtějí, aby sis prošel školu a zjistil, kde co je. Prý ti dají i nové učebnice." Řekla pyšně. Radostně jsem ji objal.
Konečně budu moct studovat to, co mě opravdu baví.

***

Víkend se přešoupl hrozně rychle. Vlastně jsme s mamkou a mladší ségrou Meg proslavili celou sobotu a neděli proleželi u televize.
V pondělí ráno jsem byl naprosto nervózní. Můj první oficiální den na střední.

Vyfikl jsem se, jak jsem nejlépe mohl a vyrazil do školy. Když jsem tam došel, ihned mě přivítala nějaká paní.
Zavedla mě za ostatními studenty, kteří sem v září nastoupí. Řekla nám, že nám dá doprovod, který nám ukáže prostory školy. Někoho z vyšších ročníků.

Přišlo pět lidí. Dvě dívky a tři kluci. Jedna z nich ke mně přišla a usmála se na mě.
"Promiň, ale já si ho vezmu." Ozvalo se za ní. Dívka se otočila a nepříjemně se koukla na kluka, který před ní stál. Poté naštvaně odešla.
Hnědovlásek se na mě usmál a já si konečně uvědomil, kdo to je.
"Doufal jsem, že se znovu potkáme." Usmál se znovu a společně jsme se vydali na průzkum
školy.

***

"Bude znít divně, když řeknu, že jsem tě chtěl opravdu znovu vidět?" optal se, když jsme procházeli kolem třídy klavíru.
"Bude znít divně, když řeknu, že já tebe taky?" řekl jsem a v tom jsme se zastavili. Louis se mi zadíval těma jeho modrýma očkama do těch mých. Poté se ke mně sklonil.
"Řeknu ti tajemství. Líbíš se mi." Zašeptal a mě naběhla husí kůže. Jak zvláštní. Tohle jsem ještě nikdy nezažil.
"Když budeš hodný, někoho ti představím." Zasmál se a znovu mi ukazoval okolí.

Došli jsme na nádvoří a sedli si na lavičku.
"Snad to nevadí, ale můžu si říct o tvé číslo? Minule mě to dost mrzelo, že ho nemám." Řekl jsem.
"Jistě. A pročpak tě to mrzelo, hm?" optal se a začal vyťukávat svoje číslo.
"No to protože…jsi byl jediný, kterého jsem tady znal a chtěl jsem se tě na něco zeptat." Zalhal jsem.
Pravda byla, že jsem ho chtěl prostě znovu vidět.
"Opravdu? A na co?" usmál se, ale bylo poznat že ví, že to není pravda.
"To už nevím." Řekl jsem rychle, abych to zakecal. Louis jen pokýval hlavou.

Přimhouřil jsem oči a lehce pootevřel rty. Musel jsem si jej pořádně prohlédnout. Měl tak dokonalé rysy.
"Zdá se mi to nebo mě tady těmi svými pohledy svádíš?" usmál se a pohlédl na mě.
"To já…to určitě ne." Vykoktal jsem. Totálně mě vykolejil.
"Škoda." Řekl trochu smutně.
"Proč?" zeptal jsem se tónem jako kdybychom se znali věčnost a bavili se o nějaké nedůležité věci.
"Už jsem ti to jednou řekl. Líbíš se mi." Odpověděl.
"Aha. I ty mě." Vypadlo ze mě.
"Tedy jako jsi sympatický." Snažil jsem se zachránit situaci.
"Harry, mám na tebe otázku." Řekl vážně. Srdce mi bilo jako splašené, aniž bych věděl proč. V ústech mi vyschlo a já jen čekal, co to bude.
"Můžu ti říkat Hazzo?" usmál se a mě spadl kámen ze srdce.
"Už jsem si myslel, že mě chceš pozvat na rande." Řekl jsem a pak si uvědomil, že nahlas.
"A šel bys?" zadíval se mi tázavě do očí. Cítil jsem, že musím přikývnout.
"Bezva. Tak v 10 před školou. Seznámím tě s mými přáteli." Řekl natěšeně.

Poté už jsme nic podobného nerozebírali. Po půl hodině mě totiž opustil. Naštěstí jsme ale byli domluvení na dnešku.

Celý nadšený jsem se vracel domů. Když jsem dorazil, mamka ležela u televize a společně s mou sestrou koukali na Upíří deníky. Jak fascinující. Ale abych pravdu řekl, Damon se mi taky zamlouval. Více než Elena.

Měl jsem ještě hodně času, než sem se měl setkat s Louim. A proto jsem se naložil do vany. Připadal jsem si jako holka, že to tak přeháním, ale když Louis byl tak strašně krásný. Musel jsem prostě vypadat dobře.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | E-mail | 30. května 2013 v 17:02 | Reagovat

pekné :)) smiala som sa a usmievala na na zábavných a skvelých častich,  nádherné :))) a tá časť s damonom ... :D :D som nemohla :D

2 evulinda evulinda | 6. června 2013 v 16:19 | Reagovat

wow, wow, wow......sakra nemam slov, Teda to je nádhera :D moc moc moc pěkný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama