Truly, madly, deeply in love...with you! 3

4. března 2013 v 18:39 | Sungji |  One Direction

Pairing: Ziall (Zayn/Niall), Larry (Louis/Harry)
Věnování: Shanie ♥
Díl: 3 (poslední)



O dva dny později jsme opravdu jeli do nemocnice. Niall tam sice nechtěl, ale nemohl jsem ho nechat jen tak doma, když to mělo takové nebezpečné příznaky.
Když jsme tam dorazili, nikdo tam naštěstí nebyl. Doktor si nás pozval dovnitř a Niall pořádně prohlédl. Bál jsem se, že nám sdělí něco opravdu hrozné a já složím na místě. Doktor udělal pár testů a oznámil nám, že nám zítra zavolá, že můžeme jít domů.
Celou cestu Niall vůbec nepromluvil. Tedy pokud jsem se jej na něco nezeptal.
"Niallere!" okřikl jsem jej. Niall se na mě tázavě podíval.
"Mluv se mnou. Nevydržím tady jen beze slova sedět. Prosím." zašeptal jsem a dál se věnoval řízení. Niall se na mě otočil.
"Zayne, bojím se." řekl tiše. Chytl jsem jej za ruku.
" Budeš v pořádku. Uvidíš." usmál jsem se do volantu a doufal, že tahle slova jsou opravdu pravdivá. Niall stiskl mou ruku a snažil se usmál. Sice jen letmo, ale pousmál se. Zvedlo mi to náladu, i když jsem byl na tom stejně špatně.

Když jsme dojeli domů, kluci zrovna vařili. Harry stál u trouby a Loui ho obletoval a dělal strašné blbosti. Liam seděl na sedačce a za se koukal na Toy Story.
"Jsme doma." oznámil jsem, když jsme zabouchli hlavní dveře. Niall se tiše vyzul a šel se posadit na sedačku za Liamem. Loui se ihned přiřítil a začal nás objímat.
"Tak jak to dopadlo?" otázal se a jak já, tak i Niall jsme se na něj smutně podívali.
"Nemá rakovinu, že ne?" zvážněl Loui.
"Doktor nám zítra zavolá ohledně výsledků. Zatím nic nevíme." zašeptal jsem. Loui se na nás smutně podíval, až mu vytryskl z očí slzy.
"Nialle!" zakřičel a rychlostí blesku se k němu přiřítil a objal jej. Brečel mu do mikiny.
"Loui." šeptl tiše Niall.
"To nesmí být pravda." rozbrečel se Loui ještě víc. Harry k němu přišel, chytil jej za ramena a odtáhl jej do jejich pokoje se slovy: 'postarejte se o to kuře'.
Liam stopl pohádku a přešel k troubě. Rozhodl se, že teď ho bude hlídat on.
"Jsi v pořádku?" optal jsem se Nialla. Niall pokýval hlavou v nesouhlasu a po tváři mu stekla první slza. Přisedl jsem si k němu a pevně jej objal.
"Bude to dobré, lásko. Společně to všechno zvládneme. Nemusíš se bát." hladil jsem jej po vlasech a pevně jej k sobě tiskl. Niall mě chytl kolem pasu a dál plakal.
"Niallku" šeptl jsem a dal mu pusu do vlasů. Už jsem to dál nevydržel a po tváři mi také stekla jedna slza. Ihned jsem se ale vzpamatoval a snažil se nerozbrečet. Musel jsem tu být pro něj.

Hodiny sice ubíhaly, ale čekaní na zítřejší telefonát se zdálo být věčné. Když Niall konečně usnul, bylo už kolem 11. Uložil jsem jej a poté se zašel osprchovat. Musel jsem si na chvíli oddychnout. Vlezl jsem pod horkou vodu a nechal ji po sobě stékat. Uklidňovala mě, ale zároveň mě uváděla k přemýšlení o všem možném. Rozhodl jsem se, že dokud nebudeme vědět, co to doopravdy je, nebudu nad ničím takovým přemýšlet.
Jakmile jsem se osprchoval, utřel jsem se a zamířil za Niallem do postele. Lehl jsem si k němu a položil mu ruku kolem pasu. Ten už se ke mně automaticky přitiskl, i když sladce spinkal. Jak roztomilé pomyslel jsem si a musel se mírně usmát. Poté už jsem upadl do říše snů.

***

Ráno se přiřítil do pokoje Loui. Rychle po nás skočil, aby jsme se vzbudili.
"Co je?" zeptal jsem se jej a protíral si oči.
"Volají z nemocnice." řekl rychle. Okamžitě jsem chňapl mobil, který Loui držel v ruce a promluvit do něj.
"Ano?"
"Tady Zayn. Niall ještě spí, mám jej vzbudit?" optal jsem se doktora.
"Opravdu? Co to tedy je?" další otázka.
"Takže to není rakovina!" zařval jsem do mobilu radostí.
"Hned tam budeme. Děkujeme. Na shledanou." típl jsem to a radostně se na Louiho podíval.
"Tak co říkal?" zeptla se mě.
"Má jen nedostatek vitámínů. Prý to není nic vážného." usmál jsem se a chystal se vzbudit Nialla. Doktor totiž říkal, že si máme přijet pro léky. Loui mě ovšem pevně sevřel v náruči.
"To jsem rád." řekl a oči se mu zaleskly. Poté už mě pustil a odešel. Šetrně jsem Niall vzbudil.
"Lásko, vstávej." usmál jsem se na něj, když otevřel ty nádherné modré kukadla. Niall se pousmál.
"Volal doktor." řekl jsem. Niall se rychle posadil, až se mu zatočila hlava.
"Co říkal?" optal se.
"Jsi v pořádku. Jen ti chybí nějaký vitamín. Máme si zajet pro léky. Miláčku, není to rakovina!" vypískl jsem a skočil po něm. Niall se štěstím rozplakal.
"Miluju tě!" zakřičel a povalil mě na postel.
"Opravdu tě miluju." usmál se a políbil mě. Úsměv jsem mu oplatil a pohladi ho po těch jeho blonďatých vláskách.
"Jsi v pořádku." řekl jsem znovu a zase ho objal. Byl jsem nehorázně šťastný. Snad nejšťastnější na světě.

Pro léky jsem si zajeli a vše od té doby bylo v naprostém pořádku. Liam se dál scházel s tou holkou, s kterou se předtím seznámil. Loui a Harry spolu byli šťastní a uvažovali nad adoptováním miminka a nad vlastním domem, ale my jsme je nechtěli pustit. A co se týče mě a Nialla? Jsem spolu jako nejšťastnější pár. Stálo ho tak šíleně miluju a chtěl bych si ho jednoho dne vzít. Zatím uvažujeme jen o zvětšení pokoje, aby jsme si tam mohli dát postýlku pro naši malou holčičku Stacy, kterou nám příští měsíc svěří do péče. Věřím, že jsem našel toho pravého a tím je právě Niallek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | 30. května 2013 v 16:47 | Reagovat

ňuňu :* ja som sa tak strašne zľakla a na konci 2-ky som pomaly plakala, úplne bulila a toto :)))))) toto je skvelé :))) nádherný príbeh :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama