Truly, madly, deeply in love...with you!

14. ledna 2013 v 12:43 | Sungji |  One Direction
Pairing: Ziall (Zayn/ Niall), Larry (Louis/Harry)
Věnování: Shanie ♥
Díl: 1


Otevřel jsem dveře od nově otevřeného klubu, ze kterého se ozívala hlasitá hudba. Všude to neskutečně dunělo a když jsem došel na parket, většina lidí se vlnila do rytmu 'provařeného popíku'. Postavil jsem se k baru a objednal si drink. Nikdy jsem na podobné párty nebyl, ale vypadalo to tu opravdu zábavně. Rozhodl jsem se, že příště s sebou musím vzít i Harryho, Louise a Liama.

S drinkem v ruce jsem se posadil do 'boxu' v zadním rohu. Chvíli jsem se jen tak koukal po okolí a 'vybíral' si svůj dnešní úlovek. Těkal jsem očima po místnosti, když v tom jsem zahlédl neskutěčně krásného blonďáčka. Seděl na druhé straně a nečinně přihlížel nočnímu dění. Sem tam se sladce usmál, ale nevypadalo to, že by se zrovna extra bavil. Ještě chvilku jsem jej sledoval, poté jsem sebral všechnu odvahu a šel za ním.

Stoupl jsem si před něj a mile se na něj usmál. Blonďáček vzhlédl a zadíval se na mě těma jeho nádhernýma modrýma očkama, v kterých jsem se doslova topil.
"eh, ahoj. Jsem Zayn." představil jsem se mu. Blonďáček si mě chvíli prohlížel a poté se usmál.
"Niall. Niall Horan."
"Podle přízvuku soudím, že nejsi zdejší. Ir?" usmál jsem se na něj a doufal, že jsem to uhádl dobře. Byl by to jinak totiž pěkný trapas.
"Jo, jde to moc poznat?" Niall zčervenal. Byl tak rozkošný, když se styděl.
"Je to sladké." vydal jsem ze sebe. Tentokrát Niall zrudl úplně. Musel jsem se usmívat jako blbý, ale tenhle kluk mě k tomu prostě nevědomky nutil. Určitě se na něj nedá zlobit.

"Můžu tě pozvat na drink?" optal jsem se jej, když jsme ani jeden nevěděli, co říct. Niall přikývl. Společně jsem se posadili k baru a já nám objednal něco k pití. Abych řekl pravdu, ani jsem nevěděl, jak to chutná, protože mé smysl se zaměřovaly čistě jen na něj. Musel jsem jej pořád pozorovat. Byl tak nádherný. Tak roztomilý.
Chvíli jsme si povídali. Pak se ale zvedl a oznámil mi, že už musí jít. Byla pravda, že už bylo dost pozdě, ale já ho ještě nechtěl nechat odejít.
"Opravdu už musím. Je to jediný vlak, který mi tak pozdě jede." vysvětlil mi a já se s ním tedy musel rozloučit.
"Uvidíme se ještě někdy?" zeptal jsem se ho. Niall se usmál.
"Když to budeš chtít, určitě se ještě potkáme." poté odešel.

Chvilku jsem tam jen tak seděl, když v tom mi došlo, že jsem si neřekl ani o číslo. Vyběhl jsem před klub a rozhlédl se kolem. Nikde nikdo. Chvíli jsem běžel směrem k nádraží, ale Nialla jsem nikde neviděl. Po čtvrt hodině jsem se vrátil zpět do klubu. Sedl jsem si na barovou židli a zadíval se na ten barevný hnus, který jsem celou tu dobu pil. V tom jsem si všiml malého papírku pod sklenicí. Posunul jsem ji a papírek vzal do ruku. Rozložil jsem jej a objevil číslo.
"Když mě budeš chtít vidět, zavolej. Niall" přečetl jsem nahlas vzkaz na papírku. Přiložil jsem si ho k hrudi a vítězně se usmál. Cítil jsem se naprosto úžasně.
Hrkl jsem do sebe poslední kapky toho hnusu a rozešel se domů. Byl jsem nadšený z toho, že mi ten kluk nechal své číslo. Rozhodl jsem se, že až se zítra vzbudím, zavolám mu.

Když jsem došel domů, kluci ještě seděli u televize. Nadšeně jsem je pozdravil a přisedl si na chvíli k nim.
"Na co to koukáte?" zeptal jsem se jich a zaměřil se na televizní obrazovku.
"Titanic." šeptl Loui a já se jen plácl do čela. To tu zase bude někdo brečet.
"Kluci jak na to můžete pořád koukat? Vždyť jste to viděli nejméně stokrát." zašeptal jsem na protest.
"Děláš, jak kdyby tys to s náma nesledoval." okřikl mě Liam a mě najednou sklaplo. Měl pravdu. Pokaždé, když na to čuměli, byl jsem tu s něma a i když to skončilo, dál jsem plakal společně s nimi.
"Už mlčím." řekl jsem, vstal a zašel si do koupelny, abych se mohl osprchovat. Teplá sprcha mě uspávala ještě víc než film. Když jsem vyšel, byl jsem už skoro mrtvej. Ještě jsem šel zkontrolovat, jestli je všude pozhasínané a jestli už kluci spí. Z pokoje Harryho a Louiho jsem slyšel zvláštní zvuky, ale jelikož jsem si byl jistý, že jsou to ti dva, neřešil jsem to. Poté jsem se přesunul k sobě do pokoje. Tedy přesněji řečeno do pokoje mě a Liama. Liam už spal, takže jsem sebou plácl do postele a do 5 minut už usnul taky.

***

"Zayne! Zayníku!" budil mě Liam.
"Co chceš?" zašeptal jsem a protřel si oči. Chvíli jsem na něj koukal, než jsem dokázal zaostřit.
"Mám hlad." usmál se. On má hlad? A co já s tím?
"Tak si běž něco udělat." řekl jsem mu a znovu se zachumlal do peřiny.
"Ale když ty vaříš líp. Udělej mi něco k jídlu. No ták, Zayníku." prosil mě.
"Já tě jednou nechám vážně umřít hladem. Ale budou to tousty, na víc se po včerejšku nezmůžu." řekl jsem mu a 'ublíženě' vstal. Opravdu jsem nechápal, jak mě s tímhle může otravovat každé ráno.

Došel jsem do kuchyně a začal Liamovi připravovat tousty.
"Když už to děláš, uděláš i pro mě?" uslyšel jsem Louiho.
"Hm." přikývl jsem a přidělal víc toustového chleba.
"A nezapomeň na Harryho." přiřítil se Harry jen v trenkách.
"Jo jasně." přikývl jsem znovu.
"A dej tam hodně kečupu." připomněl mi Liam.
"Víte co, ještě jednou mi někdo řekne, co nebo jak mám udělat a budete si to dělat sami!" zvýšil jsem hlas. Všichni najednou ztichli. Ani se jim nedivím. Jsou strašně zdechlí po ránu.
"No si myslím." řekl jsem si sám pro sebe a dodělával snídani.

Po dodělání, jsem jim je přinesl ke stolu. Všichni se na ně vrhli jako kdyby týden nejedli.
"A co že si byl včera tak veselý?" optal se mě Harry s plnou pusou.
"Prosím tě lásko. První se najez a pak se vyptávej." pokáral ho Loui a pak mu vlepil pusu na tvář. Harry se jen roztomile usmál a čekal, jestli mu odpovím.
"Seznámil jsem se s jedním klukem." řekl jsem a kousl si do toustu.
"Hezkej? Hm? Povídej. Měli jste spolu něco?" Harry dál vyzvídal.
"Krásnej. Blonďáček. S nádherně roztomilým přízvukem." usmál jsem se do talíře.
"Přízvukem?" Liam pozvedl obočí.
"Jo, je Ir." úsměv se mi ještě více rozšířil, když jsem si vzpomněl jak sladce mluvil.
"Ahááá." Harry se zasmál.
"Musíš nás představit. Kdy se zase uvidíte?" přidal se Loui.
"Mám mu dnes volat." zašeptal jsem. Loui po mě hodil telefon.
"Tak na co čekáš." mrkl na mě a všichni tři vyčkávali, až vyťukám jeho telefonní číslo.
"Když já mám jeho číslo v kapse od kalhot." Bylo mi blbé volat mu před nima. Třeba už mě ani nebude chtít vidět.
Jenže Liam se zvedl a do 5 minut přišel i s papírkem, na kterém bylo opravdu Niallovo číslo.
"Tak dělej." pobídl mě Harry, který už byl otravně nedočkavý.

Otřel jsem si čelo, jak jsem byl nervózní a naťukal telefonní číslo na mobilu. Přiložil jsem si ho k uchu a nechal jej vyzvánět.
"Ano?" ozvalo se z druhé strany.
"eh, tady Zayn." promluvil jsem a všichni po mě hodili úsměv.
"Ach, to jsi ty. Vidím, že jsi papírek objevil. Co potřebuješ?" řekl mile Niall. Tedy alespoň jsem doufal, že je to opravdu on a nedělá si ze mě srandu třeba jeho bratr.
"No víš." žačal jsem, ale nevěděl, jak to dokončit. Harry po mě vrhl káravý pohled.
"Chtěl bych někam zajít, pokud máš dnes čas." vychrlil jsem ze sebe. Niall se nádherně zasmál. Sice jsem málem ohluchl, ale i tak to byl naprosto dokonalý smích.
"Moc rád. A kam že bychom to šli?" optal se mě.
"Kam bys chtěl?" řekl jsem bezradně, jelikož mě vůbec nic nenapadalo. Louis se najednou zvedl a začal mi ukazovat něco v tom smyslu, ať dojde k nám, že udělají oběd.
"Kluci by tě rádi poznali. Prý jestli bys nechtěl přijít na oběd." zašeptal jsem a doufal, že Niall odpoví záporně, protože jestli tady ty paka pozná, už mě nikdy víc nebude chtít vidět.
"To by bylo opravdu fajn. Tak mi pošli v esemesce adresu a já tak kolem 2 příjdu ano? Promiň, teď už budu muset jít, brácha chce pomoct s autem. Tak se měj krásně." oznámil mi a poté to vypl. Ani jsem se s ním nestihl rozloučit.
"Ahoj." řekl jsem už do hluchého mobilu.
"Tak co, mluv!" vyjekl Harry a všichni tři se ke mně přisunuli blíž.
"Ve dvě je tady. Ještě mu musím poslat adresu." vítězně jsem se usmál a začal Niallovi psát esemesku.
"Ve dvě? A kdo že to bude dělat oběd?" podíval se Liam na Louiho.
"Zapomeň, já to jen navrhl." sladce se usmál a poté někde zmizel.
"Dobře lásko, udělám ho." zavolal na něj Harry. Loui vykoukl z poza rohu a hodil po něm nádherný úsměv.
"Já jsem věděl, že mě v tom nenecháš." přiběhl k Harrymu a vlepil mu sladkou pusu.
"Kluci, já s Liamem zatím uklidíme. Když uvaříte něco, co se bude dát jíst, budu vám za to vážně vděčný." mrkl jsem na něj a společně s Liamem jsme se odebrali do našeho pokoje, který byl jako první na seznamu úklidu.

***

Hodiny ubíhaly a uklízením se to krátilo ještě víc. Koukl jsem se na mobil a zjistil, že už je 1 hodina. Uklizené už bylo skoro všude, tak jsem se utíkal podívat, jak si vede Harry s Louim v kuchyni. Oba dělali jen bordel, ale vypadalo to, že uvařené už opravdu mají.
"Tak jak to vypadá?" zeptal jsem se jich."
"Kachna je ještě v troubě ale tak do půl hodiny bude. Knedlíky jsou hotové a zelí taky. Vše je zatím teplé, jen zaleží na tom, jak dlouho to ještě teplé zůstane." vylíčil mi situaci Harry.
"To jsem rád. To se nějak zvládne. Jděte se převléct a já to tu ještě uklidím." oznámil jsem jim a oba do sekundy zmizeli. Najednou se mě ale zmocnil pocit strachu. Většinou jsem ho míval jen při určitých věcech, jako zkouškách na základce nebo vystupovaní před lidma, ale tentokrát to bylo kvůli seznámení. Takhle jsem se necítil ani včera, když jsem jej viděl poprvé. Asi jsem se bál, že teď už se mu líbit nebudu. A líbím se mu vůbec? Tahle otázka mě nadobro vyvedla z míry.
"Uklidni se." řekl jsem si sám pro sebe. Rychle jsem uklidil a vyměnil si oblečení. Pročísl jsem si vlasy a poté v kuchyni vyčkával, kdy zazvoní. Nakonec jsem ještě vypl troubu, kde se kachna konečně dopekla.
"Už je tady!" vykřikl Liam ode dveří. Ztruhl jsem, ale naštěstí jsem si velmi rychle uvědomil, co mám dělat. Přiběhl jsem ke dveřím a nadšeně je otevřel.
Před nimi stál ten nejkrásnější kluk, kterého jsem kdy viděl. Byl dokonce ještě krásnější než včera.
"Ahoj" vypískl a objal mě. Pevně jsem jej sevřel v náruči a pohladil jej po těch jeho krásných blonďatých vláscích.
"Tak pojď dál." usmál jsem se něj a pozval ho do domu. Všichni jsme se posadili na sedačku a já je postupně seznámil. Niall se se všema mile přivítal a pak jsme si začali povídat.

Po pár minutách už jsme se ládovali kachnou a Niallovi opravdu chutnalo. Byl jsem rád, že se zatím nestal žádný trapas, za který bych se musel stydět.
"Jestli budeš chtít, můžeme později zajít do bazénu. Je totiž celkem horko." usmál jsem se na něj. Niall nadšeně přikývl.
"Zayníku. Zapomněl jsem ti říct, že jdeme dnes s klukama do města, takže vás tu necháme." oznámil nám Liam a já se na něj vražedně podíval. Ten zmetek to udělal schválně. Ale zase na druhou stranu, jsem byl rád, že tu s ním budu sám. Aspoň se líp poznáme.
"Dobře. To nevadí. Že ne Nialle?" usmál jsem se na něj a Niall jen přikývl.
"Tak mi jdeme." všichni tři se odsunuli od stolu a někam odešli.
My jsme si sedli k televizi a pustili si jakýsi divně romantický film, jehož název vůbec neznám. Ale Niall ho vybral, takže jsem se na něj dívat chtěl.
Chvíli jsme ho beze slova sledovali, když se ke mně Niall najednou přiblížil.
"Víš, neměl bys skrývat zájem o mě." zašeptal.
"Aha." na víc jsem se nezmohl. Niall mě povalil na záda a něžně mě políbil.
"Pokud se ti to líbí, nepřestanu." usmál se a vyčkával na mou odpověď. I když jsem pořád nevěděl, co se děje, přitáhl jsem si ho k sobě a tentokrát ho políbil sám.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shanie Shanie | Web | 14. ledna 2013 v 23:47 | Reagovat

Ah bože, já už se lekla, že to nebude mít pokráčko! Pak sem si přečetla "část 1", máš štěstí! :D Sem si říkala, že to nějak neodpovídá sříct mému rozkazu :D Zatím se mi to dost líbí a jako hustý, žerou kachnu :D Harry a Lou musí být úplně roztomilí a o Niallkovi raději ani mluvit nebudu, mám totiž po ruce dvoulitrovou PETku, if you know what i mean :D krásné broučku, hned teď chci další díl :*

2 Charlotte Charlotte | E-mail | 30. května 2013 v 16:31 | Reagovat

jéjo :))))))))))))) ja strašne zbožňujem pár Ziall :)))

3 Kristule:) Kristule:) | E-mail | 19. ledna 2014 v 22:40 | Reagovat

Úžasný:OOO (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama